Václav Rejchl st.

Václav Rejchl st. je příkladem původního zedníka, který se vlastní pílí, pracovitostí a nadáním vypracoval v úspěšného stavitele a architekta – samouka. Vyučil se u zednického mistra Antonína Černého v Černilově, následně působil v řadě měst – v Praze-Karlíně, v Roudnici nad Labem nebo v Rychnově a při zaměstnání navštěvoval ještě otevřenou řemeslnickou školu v Třebechovicích. Od roku 1884 pracoval jako zednický mistr u stavitele Františka Červenky v Hradci Králové a podílel se na stavbě činžovních domů čp. 82 a 83 (ulice V Kopečku). Tehdy také získal samostatnou koncesi zednického mistra, ale u stavitele Červenky působil dál. Později pracoval u architekta Viktora Weinhengsta na výstavbě hradeckého divadla a poté ještě znovu pro architekta Červenku na stavbě cukrovaru knížete Lobkowice v Rožďalovicích. V roce 1894 navrhl a postavil dva výstavní pavilony pro Hospodářskou, průmyslovou a národopisnou výstavu. Následně Rejchl vstoupil s Tomášem Suhradou do společné firmy a do roku 1900 realizovali kolem sedmi až osmi významných objektů. V roce 1897 (dle vzpomínek jeho syna [1]) došlo k blíže nespecifikované neshodě mezi Suhradou a starostou Ulrichem, proto Suhrada odešel do Prahy a Rejchl starší pokračoval ve stavitelské činnosti sám. Václav Rejchl st. realizoval několik činžovních domů (např. na Velkém nám. čp. 151 a 152). Problémy nastaly při realizaci činžovních domů čp. 287 a 290 v Mostecké ulici a dnešní tř. ČSA, jejichž parcely měly nestálé podloží a Rejchl na projektu finančně tratil.  Václav Rejchl st. se stal v průběhu prvního desetiletí 20. století jedním z nejvyhledávanějších stavitelů a architektů obytných činžovních a vilových staveb v Hradci. Kolem roku 1910 realizoval řadu projektů rodinných domů (v kolonii Morušovka na Orlickém nábř., dále ve Střelecké ul. či na Novém Hradci Králové) i činžovních domů (např. ve Švendově ul.). V této době byl Václav Rejchl st. členem řady významných veřejných komisí a sborů, např. komitétu pro výstavbu elektrárny Hučák, nebo byl členem kuratoria městského muzea. Před první světovou válkou u něj praktikoval v rámci svých studií jeho syn Václav ml. Společně v letech 1913–1915 realizovali tzv. Husův dům pro Luterskou evangelickou církev Augsburského vyznání, který měl pojmout modlitebnu, chlapeckou školu a zázemí církve. Během války se Václav st. věnoval především utilitárním projektům. Mezi lety 1915–1916 stavěl se svým synem Václavem ml. menší nádražní budovy na Slezském Předměstí (nádražní budova a vedlejší sklad), v Kuklenách (nádražní budova) a ve Lhotě pod Libčany (skladištní objekt). Z mimohradeckých staveb je ještě třeba zmínit stavbu školní budovy v Libranticích z roku 1910, která je ve velmi jednoduchém eklektickém stylu. V případě Husova domu i školy v Libranticích se Rejchl dopracoval k originální syntéze moderního klasicismu. V roce 1919 vstoupil Václav Rejchl st. se svým synem Václavem ml. do východočeské Společnosti stavitelů, avšak údajně díky korupčním poměrům z ní záhy vystoupili a Václav Rejchl st. odešel do penze.  

LZL

Poznámky

[1] Vzpomínky V. Rejchla, rodinný archiv Mur. Heleny Judlové, nestránkováno.