Během první poloviny 20. století se v oblasti péče o zeleň a životní prostředí vytvořilo významné hnutí, které nelze přehlédnout – okrašlovací hnutí. Ve městě Hradec Králové a jeho okolí byly založeny spolky zaměřené na okrašlování, které úzce spolupracovaly s místní samosprávou při výsadbě zeleně ve městě. Článek se zaměřuje na původ, činnost a vliv spolků na proměnu městské zeleně v Hradci Králové během jeho přechodu v moderní město. Pro účely příspěvku je město Hradec Králové chápáno ve svých současných hranicích, protože vývoj okolních samostatných obcí během první poloviny 20. století byl významně ovlivněn městem Hradec Králové.
Okrašlovací spolky byly zakládány především v malých městech. Jejich hlavním zájmem se stala estetická kultivace prostoru obcí, sám starosta Svazu spolků okrašlovacích Jan Urban Jarník v roce 1909 pronesl: „[...] aby šetřilo náležité čistoty a zachovávalo pořádek jak ve svých domácnostech, tak i v obci samé, na dvorech, zahradách, ulicích, místech veřejných [...] pro spolky okrašlovací v mnohých obcích venkovských stačilo alespoň pro počátek důsledné a pečlivé provádění těchto dvou zásad“. Idea okrašlování se zrodila v romantické estetice, která svými kořeny sahá k německému estetikovi Alfredu Lichtwarkovi a anglickému spisovateli Johnu Ruskinovi. Výše zmíněný starosta Svazu tyto dva muže chápe jako „vlaštovky průmyslového věku“, které touží po zvelebení stylu života ve všech vrstvách společnosti, a to jak té vzdělané, tak té nejprostší.
Jan Svatopluk Procházka ve svém příspěvku z roku 1922 vymezil pojem okrašlování tím, co je krásné, co se utváří krásným, a také to, co v člověku svým uspořádáním vzbuzuje pocit libosti. Ve 20. letech 20. století ochranářské úsilí vyvrcholilo v „ochranu domoviny“, kterou Svaz opřel o stanoviska týkající se zalesňování, buzení lásky k přírodě a k umění, pěstování zeleně, chránění přírody, zvířat, domova, měst, pečování o ochranu památek, opatrování stavebního rázu měst a diskutování o nových možnostech zkrášlení či ochrany umění movitého i nemovitého. Svaz následně tyto stanovy vydal tiskem.
Ve druhé polovině 19. století byl v Hradci Králové založen Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny, jehož datace je dle archivních pramenů sporná. První datum se váže k roku 1885, což popírá zápis Valné hromady ze dne 22. dubna 1935, v němž ředitel reálné školy Ing. Karel Prokeš hovoří o roce 1884.
Mezi hlavní činnosti okrašlovacího spolku patřila především péče o městskou zeleň často ve spolupráci s městským zahradnictvím, např. úprava parku na Husově náměstí (dnes Masarykovo), pro nějž byly následně zakoupeny keře a stromky, dále vysázení třešňových sazenic na severních stranách hradeb a na jihovýchodní straně hradeb zřízení květinových záhonů. Spolek se podílel i na úpravě pozemní komunikace, činnosti kulturně-edukační (spolek nechal opatřit stromy a keře tabulkami s popisy jednotlivých dřevin). Okrašlovací spolek se věnoval dalším „okrašlovacím“ aktivitám; umisťoval městský mobiliář, který byl realizován díky finančním darům významných průmyslníků – Ippen, Viktorin, Podolník.
Význačným počinem z roku 1934 bylo osazení alegorického sousoší Soutok Labe s Orlicí od akademického sochaře Josefa Václava Škody v Jiráskových sadech. Spolek se setkal v roce 1935 i s neúspěchem, konkrétně se jednalo o plán zřízení dětských hřišť, která měla být umístěna před kostel sv. Mikuláše do Jiráskových sadů. Spolek zamýšlel umístit kostel do lesů u města Hradce Králové. Současně se snažil pořídit osvětlení pro hodiny na Bílé věži. Během druhé světové války se Spolek věnoval jen výsadbě zeleně.
V roce 1890 bylo v královéhradeckém spolku registrováno 190 členů, nejvíce jich bylo poté v období první republiky, a to 268, po druhé světové válce počet klesl na 160. Mezi významné členy patřili architekti Oldřich Liska a František Tichý.
Veškeré okrašlovací činnosti byly financovány spolkem samotným (příspěvky od členů), finančními podporami měst či ojedinělými dary občanů města Hradce Králové. Vypuknutí druhé světové války a události po únorovém převratu v roce 1948 existenci a činnost okrašlovacího spolku značně omezily. Na počátku 50. let 20. století byl Svaz spolků okrašlovacích rozpuštěn.
JFB
