Společnost stavitelů s.r.o.

Společnost stavitelů vznikla jako běžný typ stavitelského sdružování, jako zakázkové konsorcium měla v prvních poválečných letech spojit významné hradecké stavitele.

Již pět dní po vyhlášení Československé republiky byl starosta František Ulrich informován o možnosti přeložení ředitelství státních drah do některého z vybraných mimopražských měst. Ulrich byl pověřen jednat s centrálními orgány, aby k přesunutí došlo do Hradce Králové. To se v únoru 1919 povedlo definitivně dojednat, součástí podmínek bylo i zprostředkování 300 bytů pro drážní úředníky do roku 1921. Patrně i vlivem starosty Ulricha došlo ke spojení sedmi hradeckých stavitelů do Společnosti stavitelů s r.o., jmenovitě Josefa Jihlavce, Josefa Novotného, Josefa Fňouka, Roberta Schmidta, Františka M. Černého, Jana Krause a Václava st. a Václava ml. Rejchlových. Společnost stavitelů poté vyhrála ofertní řízení na stavbu čtrnácti obecních domů. Podobně jako práce stavitelské byly i další práce spojené s vybavením bytů svěřovány sdruženým živnostníkům (sdružení instalatérů, kamnářů atd.). Celkový náklad této první obecní stavební akce byl 9 milionů Kčs. Stavbu si za doprovodu předsedy Společnosti stavitelů Josefa Jihlavce prohlédl prezident T. G. Masaryk při své návštěvě města dne 11. října 1919. Jenom tato první obecní stavební akce poskytla 130 bytů, druhá stavební bytová akce byla jen o málo menší. 

Společnost stavitelů postavila podle pozdější zprávy celkem 44 obecních a družstevních bytových domů, zatím se podařilo identifikovat 30 těchto domů. Na konci roku 1922 došlo patrně k zásadnímu rozkolu a společnost se v následujícím roce rozpadla. Václav Rejchl ml. v pozdějších vzpomínkách z roku 1944 o fungování a odchodu ze Společnosti psal následující: „Po světové válce otec již samostatně stavby neprováděl, vstoupil však se mnou roku 1919 do Společnosti stavitelů, která se zde tehdy utvořila a byl jako senior předsedou dozorčí rady. [...] Práce jsme měli tehdy mnoho, já jsem měl ve Společnosti stavitelů referát „nákup stavebních hmot, proto jsem musel hodně jezdit. Protože pak i na tuto společnost platilo brzo to německé přísloví: Kompanei – Lumperei, zůstali jsme v ní s otcem jen do jara 1921, kdy vystoupil i stavitel Schmidt a Kraus.“

Ředitel hradecké městské technické kanceláře Karel Friedrich o tehdejším spojení mezi hradeckou radnicí a staviteli zanechal tuto vzpomínku: „Město zahájilo dík včas připraveným projektům ihned intensivní stavbu obecních domů v sériích, jakmile byl publikován zákon o podpoře stavebního ruchu. [...] Při tomto stavebním ruchu, zejména při hromadných stavbách se velmi dobře uplatňovala Společnost stavitelů, v níž se sdružila většina hradeckých stavitelů k překonávání poválečných nesnází.“

LN