Václav Nekvasil

Životopis stavitele

Firma Václava Nekvasila sídlila v Praze-Karlíně a za své vrcholné éry na konci 20. let 20. století byla největší stavební firmou v Československu. Ve stavební sezóně najímala tehdy 14,5 tisíc dělníků a měla přes 300 stálých zaměstnanců. Na území státu zřídila pět filiálek. Hradecká filiálka byla v roce 1920 zastavena a dále zde působila jako společná firma s Robertem Schmidtem.

Zakladatel firmy Václav Nekvasil pocházel z rodiny sedláka a mistra kolářského z Kbel u Prahy. Po absolvování pražské techniky a po podnikatelských počátcích v továrně na asfaltovou lepenku v rodných Kbelích se díky zakázkám pro český cukrovarnický průmysl jeho firma vypracovala mezi největší tuzemské stavební podnikatele a od roku 1882 mu byly svěřovány ve velké míře i monumentální veřejné stavby. Na jejich realizaci mělo vliv i ukončení české politiky pasivní resistence vůči Vídni. Do aktivní politiky vstoupil roku 1880 vedením samostatné volební kandidátky českých členů pražské živnostenské a obchodní komory. V letech 1887–1895 byl poslancem Českého zemského sněmu a významně též spolupracoval s pražským magistrátem. Za jeho zásluhy mu byl udělen titul císařského stavebního rady a Řád Františka Josefa.

Východní Čechy hrály v jeho podnikatelských počátcích zásadní roli díky prvním velkým stavitelským zakázkám z let 1867–1871, které mu zadali aristokraté, jež patřili k českým státoprávním velkostatkářům. Podílníkem počátků Nekvasilova samostatného podnikání byl v letech 1867–1868 východočeský průmyslový podnikatel Antonín Čerych, spoluzakladatel Záložního úvěrního ústavu v Hradci Králové. Firmu Václava Nekvasila nacházíme mezi příjemci úvěrů této východočeské regionální banky a jako stavitele obou jejích budov v Hradci Králové. Později se však firma Nekvasil sblížila s pražskými investičními skupinami velkých českých bank. Sepjetí s východočeským bankovním ústavem však ve firmě vytrvalo, dokladem toho by mohla být fúze této banky s Českou průmyslovou bankou (1923), v níž tehdy zastával majitel firmy Nekvasil významné funkce.

V roce 1906 přejal firmu jeho syn Otakar Nekvasil (1869–1933). Ten vystudoval vysoké učení technické v Praze obor architektury a pozemního stavitelství. Po otci přejal blízkost investiční skupině kolem Živnostenské banky. Z jejího portfolia měla rodina například významný podíl v První českomoravské továrně na stroje v Libni, která dodávala strojní vybavení do cukrovarů a pivovarů, jež Nekvaislova firma stavěla. Již před první světovou válkou Otakar Nekvasil spolupracoval s Průmyslovou bankou a v nové republice se dovedl přiblížit i investiční skupině kolem Škodových závodů. Disponoval velkým společenským kapitálem díky svým příbuzenským vztahům: jeho švagrem byl prezidentský kancléř Přemysl Šámal. Dále byl Otakar Nekvasil významným členem Československého Autoklubu, který koncentroval společenskou elitu jeho doby.

Firma Nekvasil byla spolustavitelem královéhradeckých emblematických staveb Josefa Gočára. Neméně důležitá je však také součinnost města při naplňování Zákona o podpoře stavebního ruchu, jehož byl Otakar Nekvasil jako poslanec Národního shromáždění zpravodajem. Tento zákon, přijatý v květnu 1919 a platící pro stavby započaté v tomto roce, by totiž nebýt královéhradeckých obecních a družstevních bytových domů téměř nenabyl reálného významu. V celé republice bylo se státním příspěvkem plynoucím z tohoto zákona postaveno pouze 23 činžovních domů, a více jak dvě třetiny z nich (celkem 16) v Hradci Králové. Platnost tohoto zákona byla tedy v následujících letech prodlužována a efekt, který zamýšlel zákonodárce, tedy řešení bytové nouze, se postupně dostavil.

Po smrti Otakara Nekvasila v roce 1934 bylo završeno akcionování rodinné firmy, k čemuž se konaly přípravy již od roku 1930. Řízení firmy se ujímá Ing. Václav Nekvasil (1904–1980). Ve třetí generaci se však již nepodařilo udržet závod v kondici a v roce 1937 se firma dostává do insolvenčního řízení. Po válce díky válečnému utlumení činnosti firmu nezasáhla první vlna znárodňování hned v říjnu 1945. V roce 1948 však byla znárodněna a její majetková podstata začleněna do Československých stavebních závodů, národního podniku v Praze.

Na realizacích firmy Václav Nekvasil je možno popsat mnohé z politických a hospodářských dějin českých zemí z období let 1867–1948. Na seznamu realizací lze sledovat politické, ekonomické, ale i filantropické zájmy nejbližšího okolí rodiny Nekvasilovy.

Výběr z dalšího díla

1868

Cukrovar v Cholticích pro hraběte Theodora Thuna, (Václav Nekvasil jako architekt, Antonín Čerych jako stavitel)

1869

Hospodářský dvůr barona Parische v Žamberku

1870

Cukrovar velkostatku Bedřicha Karla Kinského v Kostelci nad Orlicí

Akciový cukrovar v Opatovicích (Opatovický společný rolnický cukrovar)

1871

Cukrovar nejvyššího maršálka Českého království knížete Jiřího z Lobkovic v Rožďalovicích

1873–1879

Drážní budovy v Bavorsku

Velký školní dům v Chebu

1882–1884

Budova Umělecko-průmyslové školy a Malířské akademie v Praze, Palachovo náměstí čp. 1 (jako stavitel, architektem František Schmoranz st.)

Radnice v Karlíně

1886–1888

Věznice na Pankráci

1890

Jezdecká kasárna ve Vysokém Mýtě

1891

Českoslovanská obchodní akademie v Praze, Reslova ul.

1892

Královská česká zemská polepšovna v Opatovicích nad Labem

1895

Jezdecká kasárna v Pardubicích

1897

Sladovna právovárečného měšťanstva v Hradci Králové

1898

Kadetní škola na Hradčanech, dnes sídlo Ministerstva obrany

1899

Bránický pivovar

1903

Rudolfinum, Diecézní ústav pro hluchoněmé v Hradci Králové, (jako stavitel, architektem Arnošt Jenčovský)

1904

Družstevní rolnické skladiště v Kuklenách, obilní sýpka rolnického družstva skladištního a výrobního v Hradci Králové v Hradci Králové a Nechanicích

Palác Obchodní a živnostenské komory v Praze na dnešním náměstí Republiky

1905

Akademické gymnázium v Praze, dnes hlavní budova Pražské konzervatoře

Bankovní budova filiálky Rakousko-uherské banky v Hradci Králové (zbořena 1933)

Záložní úvěrní ústav v Hradci Králové, Tomkova čp.177 (jako stavitel, architekt Rudolf Němec)

Činžovní dům Karla Schulze v Hradci Králové, Tomkova čp. 182, 193 (jako stavitel, architekt Rudolf Němec)

1906

Gymnázium v Třeboni

1907

Ústav pro choromyslné v Bohnicích, 16 budov a v roce 1908 dalších 7 budov; Ústav pro choromyslné v Horních Beřkovicích, 3 budovy

Palác filiálky Wiener Bankverein (Vídeňská bankovní jednota) v Praze, Na Můstku (jako stavitel, architekt Josef Zasche)

Monumentální budova pro státní úřady na Smíchově, dnes sídlo Středočeského kraje

1908

Česká vysoká škola technická v Brně, Veveří čp. 331

1909

Obytné domy pro spolek státních úředníků v Přerově

1910

Palmová zahrada (jako stavitel, architekt Jan Kotěra)

Julišův dům v Hradci Králové (jako stavitel, architekt Bohumil Waigant)

1911

Nová budova Záložního úvěrního ústavu v Hradci Králové (jako stavitel, architekt Osvald Polívka)

Sanatorium v Praze-Podolí

1912

Palác pojišťovny Koruna v Praze, Václavské náměstí (jako stavitel, architekt Matěj Blecha)

1913

Bankovní budova filiálky Rakousko-Uherské banky, Dvůr Králové nad Labem

Palác Všeobecného penzijního ústavu v Praze, Rašínovo nábřeží (jako stavitel společně s firmou A. Möse, architekt Jan Kotěra, Josef Zasche)

1914

Palác Rakousko-uherské banky v Mladé Boleslavi

Válečná nemocnice v Pardubicích

České reálné gymnázium v Praze, Křížovnická ul.

1918

Administrativní a hospodářské budovy a dělnické domky firmy Maštálka a spol., cukrovar v Dolním Bousově

1919

50 dělnických domků na Pražském Předměstí pro Stavební družstvo pro Hradec Králové a okolí (Dvojdomky v ulicích Družstevní, Raisova, Rubešova a Sádovská)

Přestavba Rudolfina a Akademického gymnázia na budovy československého parlamentu

Svobodárna pro nezámožné svobodné muže v Praze-Libni

5 činžovních domů obecních, Praha-Holešovice

1920

Učitelské domy v Praze (jako stavebník společně s firmou Ing. F. Troníček, architekt Otakar Novotný)

3 obecní nouzové domy, Nymburk

Činžovní obecní domy, Praha-Karlín

1920–1928

Realizace firmy Robert Schmidt-Václav Nekvasil v Hradci Králové viz příslušné firemní heslo

1921

Palác banky čsl. Legií v Praze, ul. Na Poříčí (jako stavitel, architekt Josef Gočár)

Kaunicovy vysokoškolské koleje v Brně

1922

25 rodinných domků pro Stavební družstvo úředníků obecních zemských a státních na Ořechovce ve Střešovicích a 8 domů Stavebního družstva úředníků obce Pražské jejích ústavů a podniků

Bytové domy v Praze pro Škodovy závody.

1923

Okresní nemocnice v Jičíně (jako stavitel, architekt Čeněk Musil)

Mlékárna Rolnických družstevních podniků v Jičíně

Rolnická škola v Jičíně (jako stavitel, architekt Čeněk Musil)

1924

Budova Umělecké Besedy v Praze

Rodinné domky družstva „Náš domov“ v Praze-Břevnově (jako stavitel, architekt František Roith)

Rekonstrukce státního cukrovaru ve Smiřicích nad Labem

Rekonstrukce a přístavby rolnického cukrovaru v Syrovátce

Masarykovy koleje v Praze-Dejvicích

Státní hydroelektrárna v Přelouči

Tiskárna bankovek pro Národní banku v Praze, Růžová ul.

Adaptace vily Bianca v Praze-Bubenči pro generálního ředitele Škodových závodů JUDr. Karla Löwensteina

1925

Rekonstrukce rolnického cukrovaru v Předměřicích nad Labem

Městská knihovna Praha, Mariánské nám. (jako stavitel, architekt František Roith)

Městská spořitelna v Nymburce

Palác YMCA v Praze, ul. Na Poříčí (jako stavitel, architekt Eduard Hnilička)

1926

Dělnická úrazová pojišťovna, monumentální budova na vltavském nábřeží v Praze-Holešovicích

Tkalcovna firmy Čerych v Jaroměři

Sanatorium pro plicní choroby „Humanita“ v Prosečnici v Posázaví

Masarykovy domovy v Krči, Ústřední zaopatřovací ústav Hlavního města Prahy (9 budov) (jako stavitel v konsorciu s firmami Ptáčník a Záruba-Pfeffermann)

Zemědělské muzeum v Bratislavě, dnes hlavní budova Slovenského národného múzea

1927

Rodinný dům Ladislava Feierabenda v Praze na Ořechovce

Adaptace vily Dr. Vavro Šrobára v Bratislavě, významného slovenského politika

1927–1934

Budovy ministerstva financí v Praze na Malé Straně

1929

Palác firmy Škoda v Praze na Jungmannově nám. (jako stavitel, architekt Pavel Janák)

1929–1934

Rekonstrukce a přístavba Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničních věcí (jako stavitel, architekt Pavel Janák)

1930

Krajský soud v Užhorodu (jako stavitel, architekt Adolf Liebscher ml.)

Tepelná elektrárna v Užhorodu

1931–1933

Spolkový dům Ženského klubu českého ul. Ve Smečkách čp. 594, (jako stavitel, architektka Milada Petříková-Pavlíková)

1933

Palác České průmyslové banky v Praze na nároží Panské ulice a ulice Na Příkopě (jako stavitel, betonářské práce provedla Českomoravská stavební akciová společnost v Praze spolu s firmou Kapsa a Müller)

1936–1938

Pohraniční vojenské opevnění u Opavy

1938

Pohraniční vojenské opevnění u Chrastavy

Prameny a další zdroje

Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Berní správa, karton č. 164 Daň domovní berní správa Pražské Předměstí čp. 351–470.

Literatura

J. Hayn; Josef Stanislav Weger, V. Nekvasil 1868–1928, Praha 1928.
Josef Stanislav Weger, Firma Nekvasil. In: Josef Stocký (ed.), Ohlas soudobé inženýrské práce, 1930. Sborník k 10. sjezdu čs inženýrů v Praze, Praha 1930.
Jana Kleinová, Veřejná a spolková činnost Otakara Nekvasila. In: Kol. aut., Rodinné podnikání v moderní době, Praha 2018 s. 373–388.
Rudolf Píša, Příběhy firem: historie zaniklých českých podniků světového formátu. Praha 2019, s. 271–296. Dostupné též on-line: http://www.das-mcp.cz/muzeum/files/vestniky/ve1301.pdf
Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004, heslo Otakar Nekvasil a Václav Nekvasil s. 443-444.
Heslo Antonín Čerych. In: Kol. aut., Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 71. Dostupné též on-line: http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/%C4%8CERYCH_Anton%C3%ADn_20.4.1829-1.5.1902
Jiří Fiala, Vzestup a pád Kralobanky (1868–1923): neúspěšný projekt starosty Hradce Králové Františka Ulricha, Hradec Králové 2011.
Jaroslav Bartošek (ed.), Cukrovarnictví, cukrovary a cukrovarníci: fenomén českého hospodářství v 19. a 20. století, Praha 2011.

Kam?