Josef Jihlavec

Josef Jihlavec byl v první polovině dvacátého století jedním z nejvýznamnějších královéhradeckých stavitelů a svou činností se zapsal do podoby moderní architektury ve městě a jejích trvanlivých stavebních kvalit. Jihlavec pocházel z královéhradecké evangelické rodiny.  Koncesovaný stavitel a stavební podnikatel nejprve sídlil v Hradci Králové na Eliščině nábřeží čp. 305. Pocházel z chalupnické rodiny a po vyučení absolvoval stavební oddělení Vyšší průmyslové školy v Liberci. V roce 1899 se oženil s Vladimírou Zimmrovou z Rychnova nad Kněžnou, měli dva syny (v roce 1903 se narodil syn Josef, v roce 1904 syn Jiří) a dceru Věru (narozena 1900). Dcera Věra se 4. června 1921 provdala za podnikatele Josefa Voženílka z Předměřic nad Labem, který vlastnil rozsáhlé pozemky a nechal si od Oldřicha Lisky postavit první soukromou vodní elektrárnu na Hradecku. Ta fungovala do roku 1932, kdy ji strhla ničivá povodeň. Stavitelské živnosti se Josef Jihlavec ujal o rok později, roku 1900. Jihlavcova firma se nejprve zabývala výstavbou několika továrních staveb. V letech 1909–1913 prováděla na Kotěrově budově muzea zednické a další s nimi spojené práce, betonářské práce prováděla firma Františka Jiráska. Jak dokládají dobové dokumenty, mezi oběma staviteli panovala velká konkurence a nevraživost, která vedla až v průtahy stavebních prací. V roce 1914 sídlila jeho firma již ve vlastním reprezentativním obytném domě na třídě Československé armády čp. 556, kterou navrhl Bohumil Waigant. Jihlavcova stavitelská firma provedla v letech 1901–1941 v Hradci Králové celkem 32 větších staveb, jmenujme alespoň obě elektrárny na Orlici, hotel Paříž a továrnu na poživatiny firmy Katschner. V době poválečné nouze v roce 1919 založil spolu s dalšími hradeckými staviteli, inženýry a zednickými mistry „Společnost stavitelů s. r. o.“ a po dobu její existence byl jejím předsedou. Společnost postavila 44 obecních i družstevních domů a dělnický biograf Střelnice. Mimo Hradec Králové realizoval 36 převážně průmyslových staveb, ale i školy ve Vamberku a Pecce, stavěl též sokolovnu v Třebechovicích pod Orebem. V roce 1925 vykonával Josef Jihlavec dozor výstavby Gočárových měšťanských škol, přestože odpovědnými staviteli byli Josef Vyleťal a Josef Novotný. Mezi spolupracovníky Jihlavcovy kanceláře nacházíme ze známých architektů např. Oldřicha Lisku, Bohumila Waiganta či Vladimíra Fultnera. V roce 1928 si nechal opět od Bohumila Waiganta postavit druhý dům čp. 757. Josef Jihlavec se také angažoval v roce 1936 v hradecké soutěži na asanaci historické části města, která nebyla realizována. Stavitelská koncese mu byla zrušena 10. července 1947.