Elektrárna na Orlici

Začátkem 20. století se elektřina čím dál více stávala součástí běžného života. Poloha města na soutoku řek Labe a Orlice pak přímo vybízela k využití vodních toků k výrobě elektřiny. V letech 1909–1912 proběhla výstavba jezu a elektrárny Hučák na řece Labi. Elektrárna měla pokrýt stále se zvyšující spotřebu elektřiny pro domácnosti a nově i pro napájení městského veřejného osvětlení. Vedení města dále plánovalo zavést tramvajovou dopravu, ale na její napájení již Hučák nestačil. Bylo proto potřeba postavit další elektrárnu.

K tomu došlo jen o kousek dál na řece Orlici, pouhých čtyři sta metrů před jejím soutokem s Labem. Jez byl postaven v letech 1912–1915, Moravský most nad jezem v letech 1913–1914 a v roce 1917 byla dokončena i elektrárna. Na návrhu se, stejně jako již u Hučáku, podíleli Ing. Karel Novák a Ing. arch. František Sander. Na obou stavbách nalezneme spoustu podobných prvků, i když elektrárna na Orlici není tak velkoryse zdobená. Přestože se jedná o stavby technické a ryze účelové, i tady se, podobně jako na Hučáku, na vzhledu stavby uplatnily novoklasicistní a secesní prvky kombinované s přicházející modernou, která touto dobou ve městě již silně zakořenila. Hmotou stavby je jednoduchá krychle se stanovou střechou a vyvýšenou plechovou věžičkou. Na rozdíl od Hučáku zde ale Sander nepoužil režného zdiva, ani nenavrhl výraznou dominantu. I nautických prvků, pro Sandera tak typických, je tady poskrovnu. Na první pohled stavba zaujme teplými barvami na fasádě, krémově nažloutlá omítka s pilastry a římsami v barvě terakoty kontrastuje s chladnou vodou řeky Orlice a železobetonovým mostem. Interiéry byly řešeny čistě účelně, pomocí bílých omítek a keramických obkladů RAKO. K ikonickým prvkům stavby patří pro Sandera typická klenutá okna s velkoplošnými industriálními skleněnými výplněmi. Jednoduše zakončené pilastry, zdobení fasády v podobě kulatých námořnických okének a střešní okna řešená způsobem „volské oko“. Zajímavý je také kontrast mezi menšími okny v provozních prostorech ve spodní části stavby a velkorysými okny v horní obytné části.

Elektrárna byla vybavena generátorem a dynamem pro výrobu stejnosměrného proudu. K pohonu sloužily dvě Francisovy turbíny, dodávající při průtoku 24 m³/s výkon 225 kW. Vodní energie se přenášela přes soukolí s kombinovaným ozubem na svisle uložené generátory o příkonu 240 kVA. Ve třicátých letech původně osazené zařízení přesáhlo plánovanou životnost, navíc se postupem času ukázalo, že elektrárna není tak výkonná, jak se uvažovalo. Podnik ČKD proto vypracoval několik variant modernizace, zvláštní důraz se kladl na ochranu pilířů Moravského mostu před poškozením. Přestože průtok zůstal stejný, po osazení nového typu Kaplanovy turbíny se výkon elektrárny zvýšil, ročně tak generátory vyrobily o 125 000 kWh elektřiny více. Obnova elektrárny probíhala rychle a v roce 1938 byla modernizace dokončena. Po druhé světové válce bylo potřeba obnovit i jezová tělesa. Stávající stavidlové uzávěry byly již velmi nespolehlivé, dlouho přesluhovaly, v zimě byla nepoužitelná a jejich obsluha se stávala nebezpečnou. S rekonstrukcí se započalo v roce 1951, pro lepší ochranu nosných pilířů Moravského mostu a k oddělení jednotlivých částí (jezu a mostu) byly před stávající pilíře mostu po proudu postaveny tři modernistické vodárenské věže, mezi které byly osazeny modernější válcové uzávěry. Jejich obsluha se pak nachází právě v těchto věžích přístupných po schodech z mostovky. Velmi podobné architektonické řešení modernistických stavidlových věží bylo uplatněno i při výstavbě přepadových výpustí na hrázích vodních děl Kružberk a Těrlicko na severní Moravě, jejichž stavba probíhala ve stejné době.

Elektrárna se svým zařízením ani po uvedení do provozu, ani po modernizaci ve 30. a 40. letech nesplnila původní očekávání. Různé chyby a nedostatky jsou důsledkem toho, že v oblasti nízkotlakých vodních elektráren byla jednou z prvních svého druhu. Poznatky z jejího provozu tak mohly být později využity u dalších projektů. Od padesátých let nicméně funguje zařízení bez větších přestávek nebo změn dodnes. V současné době je vlastníkem stavby společnost 1. elektrárenská s.r.o. a dodnes funguje jako elektrocentrála, čerpací stanice městské vodárny a ubytovna obsluhy.

Ondřej Tomický