Lidový dům a LIDO BIO

Stavební, nákupní a výrobní družstvo Dělnický dům v Hradci Králové, které zřídila místní pobočka Československé sociálně demokratické strany dělnické, vzniklo v roce 1908 a iniciovalo zisk či případné vybudování Lidového domu. O dva roky později družstvo zakoupilo za 60 000 Korun budovu občanské střelnice se zahradní restaurací na pomezí katastru Pražského Předměstí a Hradce Králové. V objektu se usídlily místní orgány strany, Dělnická tělovýchovná jednota a také některé odborové svazy.

Postupně se však ukazovalo, že jsou prostory pro rostoucí aparát strany a její přidružené organizace nedostačující. Bylo třeba získat další finance na provoz a zároveň zajistit větší kulturní vyžití členů. Proto družstvo oslovilo architekta Oldřicha Lisku, aby navrhl přestavbu a rozšíření přízemní budovy biografu (ten družstvo provozovalo od roku 1913), jež přiléhala k hlavní stavbě bývalé střelnice. Na spolupráci s Liskou navázala místní organizace strany ještě v závěru 30. let 20. století, kdy získal zakázku na budovu pro Ústřední konzumní družstvo a Východočeskou lidovou pekárnu. Přestavba biografu byla podle architektova návrhu realizována po roce 1920 a v projektu zde Liska výrazně citoval z výrazových prostředků moderního klasicismu. Mezi tradiční prvky tohoto stylu patřilo využití rozměrného tympanonu v hlavním průčelí, a především dominantní polosloupy s kanelurami, jimiž rozčlenil přízemní část fasády. Novým výrazným prvkem budovy se také stala rozměrná terasa, kterou architekt umocnil hlavní průčelí. Nejdůležitějším motivem pro rozšíření biografu bylo vybudování nového sálu pro 800 osob s vlastním vytápěním přes ústřední topení. Na výstavbu pak v roce 1924 navázal víceúčelový dřevěný sál, jenž byl realizován v sousední japonské zahradě tesařským mistrem Janem Krámem.

Družstvo zřizované místní organizací ČSDSD oslovilo architekta znovu v roce 1926 a to z toho důvodu, že se administrativní prostory „Lidového domu“ zdály naprosto nevyhovující, především svou nedostatečnou kapacitou. Liska vypracoval projekt na přestavbu původní budovy Střelnice a rozhodl se také upravit svou starší realizaci na rozšíření LIDO BIO. K realizaci Liskova plánu na čtyřpatrový víceúčelový objekt došlo v letech 1927–1928. Architekt v tomto případě volil variantu velmi jednoduchých puristických fasád s prvkem mezipatrových říms. Zároveň se rozhodl nově rozšířenou budovu výrazově sjednotit se stavbou biografu. V tomto případě nahradil původní tympanon a terasu přistavěním dalšího jednoduchého patra, které zakončil korunní římsou a rovnou střechou. Komplex po přestavbách a rozšíření mohl plně sloužit odborovému i politickému hnutí, jež získalo řadu nových kanceláří. Víceúčelový areál také nabízel ubytovací služby ve svých čtrnácti pokojích, dále zde fungovalo několik spolkových místností, knihovna, tělocvična DTJ a v přízemí restaurace s kapacitou 300 osob.  Součástí komplexu byl také velký divadelní sál, který mohl pojmout až 2 000 návštěvníků.

I po sloučení ČSSD s KSČ v roce 1948 zůstal komplex v užívání družstva Dělnický dům, a to až do roku 1951, kdy ho do užívání získala Krajská odborová rada. V této době došlo jen k drobným stavebním úpravám v zahradě, kuchyňském provozu a u sociálního zařízení. Po sametové revoluci se objekt opět dostal do majetku obnovené ČSSD. Vzhledem k tomu, že zatím nedošlo k žádné zásadnější rekonstrukci, jsou z větší části okna i fasáda v původní podobě. Krajský výbor strany pronajímá bývalé kino pro obchodní provoz, stejně tak restaurační provozy. Některé partie areálu jsou však nyní v havarijním stavu, např. víceúčelový dřevěný sál v zahradě.

MB