Vila Marie Sálové

Na pomezí katastru Hradce Králové a Pražského Předměstí začala na počátku 20. století vznikat série zahradních bloků s vilami a patrovými rodinnými domy. Mezi investory většinou patřili úředníci, právníci, učitelé a živnostníci. Jednou z nich byla také manželka učitele Marie Sálová, která se zapojila do investičního záměru architekta Oldřicha Lisky a Josefa Fňouka na zakoupení a postavení patrových rodinných domů. Objekt pro rodinu Marie Sálové se stal pionýrským návrhem, k němuž byly postupně z obou stran přistavěny domy čp. 541 a 540.

Stejně jako u sousedních realizací i v tomto případě šlo o návrh architekta Oldřicha Lisky, který realizovala firma, v níž byl společníkem se stavitelem Josefem Fňoukem. Patrový obytný dům postavený mezi listopadem 1912 a 26. červnem 1913 Liska navrhl v tradičním konceptu svých předválečných projektů, ve kterých kombinoval prvky neoklasicismu, dekorativismu a pozdní německé secese. Pro celkovou koncepci využil velmi formální výraz. Hlavní vchod a stejně tak arkýř v prvním patře okrášlil dekorativními terči. Fasádu pak rozdělil několika římsami a v prvním podlaží rozdělil pravidelný rastr oken ostrohrannými lizénami. Podobný motiv ovlivněný architektonickým kubismem pak autor využíval při návrhu poválečných obytných nájemních domů v Hradci Králové (Střelecká ulice) a v Pardubicích (Čechovo nábřeží). Monumentální výraz objektu architekt umocnil vysunutou korunní římsou, již zakončil hřmotnou střešní konstrukcí.

Pokud šlo o dispoziční řešení stavby, architekt přistupoval k tradičnímu a praktickému rozvržení, které volil i u sousedních domů. Podsklepené přízemí rozčlenil na vestibul s dvouramenným schodištěm, z něhož byl přístup do předpokoje a kuchyně. Stejně jako u domu čp. 541 i zde situoval tyto místnosti do zahradního dvorku. Do uliční strany pak umístil ložnici s obývacím pokojem. Podobně řešil dispozici také v prvním patře, obývací pokoj však v tomto případě rozdělil a do druhé části se vstupem do arkýře situoval místnost pro dceru Marie Sálové.  Prádelnu i žehlírnu Liska navrhl do přízemního objektu ve dvoře, stejně jako v případě sousedního domu čp. 541, který patřil jemu a Josefu Fňoukovi.

Objekt je dodnes zachovalý v původním stavu, to se týká střešní krytiny, špaletových oken apod. Fasáda je však na několika místech (především arkýř, korunní římsa) narušená. Dům nadále slouží k obytnému účelu.

MB