Vila Jana Sixty

Jan Sixta, c. k. inženýr, si nechal v roce 1908 vypracovat projekt rodinného domu od místního stavitele a příležitostného architekta – samouka Václava Rejchla st. V letech 1908–1909 realizoval v rámci svého studia na pražské české technice praxi u Václava Rejchla st. jeho syn Václav ml. Vila Jana Sixta byla jednou ze staveb, na níž se Václav ml. v kanceláři svého otce (podle svých pozdějších vzpomínek) podílel. Můžeme tomu přisoudit i značné zjednodušení výzdoby fasády, která v projektu odkazuje spíše k venkovské architektuře, zatímco finální řešení je založeno na kontrastu hrubé omítky a bílého ostění kolem oken a geometrických obrazců z tmavě zelených kachlíků, což můžeme přisoudit impulzům vídeňské geometrické moderny.

Projekt datovaný zářím 1908, který byl schválen městskou radou 12. října 1908, počítal s plně podsklepeným půdorysem, obytným přízemím, prvním patrem a půdou. Následně musel Rejchl ještě dodat plány na plot a Jan Sixta musel na vlastní náklad zřídit veřejný chodník před svou parcelou. Stavba byla započata v březnu 1909 a dokončena 25. srpna téhož roku. V březnu 1909 byly ještě dodatečně schváleny plány na přístavbu zahradního domku se světnicí, komorou, spíží a toaletou, který tak byl obytný. Domek byl postaven při severní hraně pozemku při střelnické zahradě.

Sklep samotné vily obsahoval tři úložné místnosti se samostatným venkovním shozem na uhlí a prádelnu. Návštěvník vstupoval do vyvýšeného přízemí přes samostatné zádveří, které mělo izolační funkci. Následovala velká hala, která volně navazovala na schodištní trakt, v němž bylo navrženo dvojramenné schodiště vedoucí do patra a na půdu. Velkorysý prostor se schodištěm byl obytným a komunikačním jádrem domu, osvětlovalo ho trojdílné „bay window“ - vypouklé okno. Ze schodišťové haly vedly dvoukřídlé dveře do salonu, jenž byl širokými dvoukřídlými dveřmi, které se zasouvaly do stěny, propojen s pokojem, který sloužil též jako jídelna. Prostor salonu byl ještě rozšířen o trojstěnný arkýř. V zadní části schodišťové haly pod schodištěm byly vstupy do provozních místností – samostatné toalety a kuchyně se spíží. Odtud také vedly ještě jedny, už úzké a spíše obslužné dveře do pokoje – jídelny. Vznikla tak praktická komunikace mezi kuchyní a jídelnou. Uspořádání obytného přízemí svědčí o tom, že architekti byli obeznámeni s nejaktuálnějšími impulzy reformních snah o nové, moderní vnitřní uspořádání obytného prostoru rodinného domu, které k nám doléhaly především z Británie a Německa. Anglický moderní dům připomíná jak obytná schodišťová hala, tak užití prvku „bay window“. V patře se nacházely dvě velké ložnice, jedna větší o prostor arkýře. Obě ložnice ze strany sousedily s dvěma menšími prostory, které však nejsou v plánu popsány. Patrně se jednalo o šatnu a koupelnu. Vysoká mansardová střecha zasahovala nejen prostor půdy, ale také prvního patra, takže se z prvního patra vstupovalo ještě do dvou půdních prostor.

Fasáda bez jakéhokoli stereotomního členění, říms, lizénových rámců, štukových ozdob apod., použití keramických prvků pro geometrickou výzdobu připomínající typografické kvality, stejně jako vysoký štít a střecha s ostrým sklonem a tmavé okenice referují k nejmodernějším výkonům v oblasti vilové výstavby v uměleckých centrech. Václav Rejchl ml. měl v této době velmi živý kontakt s pražským okruhem mladých architektů, byl jistě dobře obeznámen jak s v té době dokončenou vlastní vilou Jana Kotěry, tak s o rok předtím dostavěnou vilou Jana Náhlovského od Dušana S. Jurkoviče v Bubenči. Právě vnitřní dispozice i pojetí exteriéru této vily poskytly v menším měřítku a zjednodušení impulzy pro Sixtovu vilu v Hradci Králové.

LZL