Víceúčelový objekt továrny Josefa Seyfrieda

Továrna na zpracování kůže Josefa Seyfrieda byla založena v letech 1901–1902. Stavební historie objektu čp. 111 sahá do roku 1901, kdy zde byl postaven přízemní zděný víceúčelový objekt pro potřeby koželužské továrny. V roce 1905 Josef Seyfried přistavěl první patro. Do současné podoby byl objekt uveden v letech 1920–1921. Josef Seyfried patrně nejprve oslovil pražskou kancelář architekta Jindřicha Freiwalda a stavitele Jaroslava Böhma, aby navrhl novou, jednotnou fasádu objektu a novou vstupní bránu. Tento návrh byl publikován ve výroční publikaci architektonické kanceláře v roce 1924 s titulem Naše stavby. Krátce na to se patrně Seyfried rozhodl přistavět ještě druhé patro a přeměnit stavbu v obytný objekt. Řešení fasády nejspíš zůstalo Freiwaldovi a Böhmovi, protože ornamentální formy, především pilastry členící fasádu a výzdoba kolem oken v podobě draperiových lizén je zcela shodná s Freiwaldovým a Böhmovým projektem ze stejné doby, realizovaným v Havlíčkově ulici pod čp. 1000 v Pardubicích. Součástí dostavby bylo i zbudování arkýře přesně podle původního jednopatrového návrhu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma.
  
Programem dostavby navržené v projektu datovaném 17. zářím 1921 bylo přeměnit všechna patra na obytné účely. Přízemí bylo tvořeno původní dispozicí z roku 1901 a stropy byly klenuty klenbou tzv. české placky. Zde se nacházel třípokojový byt s kuchyní a koupelnou, a ještě samostatně přístupná administrativní část sloužící patrně jako vrátnice vzhledem k tomu, že se do ní vstupovalo od hlavního průjezdu do továrního areálu. Průjezd dnes nestojí a navazoval na budovu čp. 111 ze západní strany. V prvním patře se nacházel velkorysý byt se dvěma pokoji, jídelnou, ložnicí, kuchyní a koupelnou. Oba byty v již existujících patrech byly navrženy jako vzájemně průchozí místnosti. Dispozice bytu v nově přistaveném druhém patře měla distinktivnější dispozici. Návštěvník vstoupil do předsíně, na níž navazovala komunikační chodba procházející celým podlouhlým půdorysem stavby. Z ní se vstupovalo do koupelny, samostatné toalety a pokojíku pro služku, které byly situovány směrem do dvora, a naopak do ložnice, velké jídelny a hostinského pokoje, jež směřovaly do ulice a do východního průčelí. Do západního průčelí směřovala kuchyň a do schodišťového traktu hned za vstupními dveřmi vybíhala spíž. O užívání dostavěného objektu požádal Josef Seyfried dne 10. března 1922.
Po smrti Josefa Seyfrieda v roce 1924 odkoupilo továrnu Kožní družstvo řezníků a uzenářů severovýchodních Čech s.r.o. a to celý areál Seyfriedovy továrny pronajalo firmě L. Beckmann a spol., továrně na kůže, která přišla do Kuklen z Předměřic n. Labem a pro niž pracoval Seyfriedův syn. Objekt čp. 111 je dodnes zachován ve své stavební podstatě ze začátku 20. let a s exteriérovou výzdobou, kterou s největší pravděpodobností navrhl architekt Jindřich Freiwald. Je spolu s torzem továrních budov jedním z mála dosud zachovalých pomníků někdejšího koželužského průmyslu v Kuklenách a jeho stavební kultury.

LZL