Smuteční síň v Kuklenách

Dominantou městyse Kukleny se již od poloviny 19. století stával místní hřbitov, který převzal roli centrálního pohřebiště pro královéhradeckou aglomeraci. Vzhledem k jeho neustálému rozšiřování se ukazovalo stále potřebnější vybudovat pohřební síň, jež by umožnila důstojné rozloučení se zemřelými. Římskokatolická církev prostřednictvím svého kuklenského kolaturního výboru oslovila královéhradeckého architekta Oldřicha Lisku, který měl doposud zkušenosti pouze s protestantskými sbory a kostely. Šlo o první větší investiční počin místní církve od první světové války, jež následně zastínila až stavba kostela Božského srdce Páně na Pražském Předměstí od projektanta Bohumila Slámy.

Po odevzdání konečného projektu Oldřicha Lisky byla vyhlášena soutěž na stavební firmu, ve které zvítězil František Kadleček z Kuklen. Stavební dozor prováděl Viktor Lehovec z Pražského Předměstí. Výstavba započala 27. července 1925 a k dokončení stavby došlo 18. prosince 1926. V následujícím roce byly provedeny dodatečné úpravy, jež se týkaly především interiéru. Vzhledem k účelu projektu pojal Liska budovu jako jednoduchý kubus, který formálně doplnil o zjednodušený neoklasicistní výraz v průčelí. Prvky moderního klasicismu se zdály ideálním zhmotněním důstojného rozloučení se zemřelými. Průčelí architekt umocnil portikem se šesti zjednodušenými sloupy, jež podpírají subtilní stříšku. Ta je od fasády oddělena korunní římsou. Symetrické bylo také řazení dveří, kterým dominuje dvoukřídlá varianta uprostřed. Architekt kromě toho počítal s konstrukcí půlkruhové zvonice ve střední partii, jež nebyla pravděpodobně realizována z finančních důvodů.

Interiér byl vzhledem k celkovému vyznění stavby pojat velice střídmě. Hlavní část prostory tvoří smuteční síň s ochozem pro obsluhu, centrální část je věnována samotnému katafalku. Postranní prostory jsou vyplněné provozními místnostmi, garáží, přípravnou květin apod. Původní vybavení bylo postupně, především v 70. letech 20. století, vyměněno. Vzhledem k tomu, že na hlavním průčelí okna úplně absentovala a na druhé straně téměř také, šlo o velmi tmavou místnost, která musela být osvětlována umělým světlem.

Do úvah představitelů královéhradecké městské správy se už v roce 1926 dostala také budova krematoria v Kuklenách. Vzhledem ke zkušenosti Oldřicha Lisky se stavbou smuteční síně byl osloven, aby vypracoval roku 1928 projekt, jenž by naplnil tuto ideu. Velká vlna nevole, která následovala po uveřejnění těchto plánů ze strany konkurenčního pardubického spolku „Krematorium“ a královéhradeckého biskupství, vedla k opuštění těchto plánů.

K dalšímu rozšíření stávající budovy již nedošlo ani poté, co jí dostalo do správy město Hradec Králové a jeho služby. K přestavbě došlo až na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy byla změněna především podoba zadního průčelí. Stěna z hlavní smuteční síně byla proražena rozměrným oknem, jež bylo směřováno na novou rozptylovou loučku. Doposud tmavý prostor byl tedy výrazně osvětlen přirozeným světlem. Generální rekonstrukce se objekt dočkal až mezi léty 2003–2010, kdy došlo k opravě střechy, stropů, sociálního zařízení, fasády a k výměně oken za neodpovídající náhradu. Další etapy rekonstrukce, především vnitřního vybavení, pokračují od roku 2018. Stavba doposud slouží svému původnímu účelu.

MB