Činžovní dům Anny a Oldřicha Liskových

Architekt Oldřich Liska, který v Hradci Králové působil od roku 1908, žil do začátku dvacátých let ve své starší realizaci v Albertově ulici, již financoval společně se stavitelem Josefem Fňoukem. Po roce 1921 získal natolik zkušeností s projektováním, že mohl založit vlastní projekční ateliér. V atmosféře poválečné konjunktury využil státní a městské podpory stavebního ruchu (bezúročné půjčky, odpuštění daně domovní). Zakoupil stavební parcelu, která tvořila proluku vedle jeho předválečné realizace pro továrníka Josefa Nevyhoštěného, a na podzim roku 1922 předložil plán třípatrového obytného domu s podkrovním bytem. Jeho hlavním motivem bylo vybudovat nový reprezentativní objekt pro svou rodinu, projekční ateliér a zároveň získat finance na údržbu stavby z pronájmu a prodeje bytů.

Vybudování domu provedlo mezi listopadem 1922 až srpnem 1923 podnikatelství staveb a technická kancelář Václav Nekvasil a Ing. Robert Schmidt. Stavba doznala od původního plánu hned několika změn. Uliční fasádu původně rozdělil do zdobného parteru s obloučkovými motivy národního stylu (reakce na tehdejší realizace Josefa Gočára), odkazem ke klasice pak bylo užití balustrád nad okny v prvním a druhém patře, korunní konzolová římsa (obloučkové konzoly) a čtyři samostatně stojící vikýře. Pod patrným vlivem tehdejší tvorby Josefa Gočára (budova Legiobanky v Praze realizovaná od roku 1921) se ještě během stavby rozhodl projekt přepracovat. Na fasádě vynechal motiv balustrád a nově uliční průčelí rozčlenil obloučky a kruhy v meziokenních prostorech. Novým dominantním motivem se stal civilistní dekorativní reliéfní pás mezi druhým a třetím patrem (zde je zjevný odkaz na Gutfreundův reliéf na fasádě Legiobanky). Další čtyři reliéfy pak architekt umístil mezi římsy, které rozdělují první a druhé patro. Výzdoba zde žánrově zapadá do oblasti velkého koníčku manželů Liskových, jímž bylo ochotnické divadlo. Poslední změnou, kterou uplatnil oproti původnímu plánu, bylo sdružení čtyř vikýřů pro podkrovní byt do pouhých dvou.
 
Do podsklepeného přízemí architekt jako tradičně situoval dva obchodní prostory. Ty od sebe rozdělil hlavním vstupním vestibulem se schodištěm do dalších poschodí. První patro Liska navrhl jako byt pro svou rodinu. Ze schodiště byl na jedné straně přístup do technické kanceláře a provozovny jeho projekčního ateliéru. Na druhou stranu umístil směrem ke dvoru kuchyň se sociálním zařízením. Dispozici do ulice rozčlenil třemi pokoji. Druhé a třetí patro rozdělil do čtyř identických dvoupokojových bytů, toto rozvržení v redukované verzi zopakoval i v podkrovním prostoru.

Liska v domě se svou rodinou žil až do konce roku 1932, kdy byla ve Střelecké ulici dokončena podle jeho projektu vila s projekčním ateliérem. Liskovi pak obytný dům ve Švehlově ulici nadále vlastnili a pravděpodobně ho prodali až při přestěhování z Hradce Králové do slezské Opavy v roce 1947. Objekt je dodnes využíván k obytnému účelu, s obchodními prostory a kancelářemi v přízemí a prvním patře. 

MB