Husův sbor

Augsburská větev evangelické církve, která do té doby měla jen malé sídlo v Černilově, plánovala vystavět velkolepou budovu na místě sestupu ze starého města, tzv. Kavčího plácku, na první okružní třídu v ose zrovna budovaného nového bulváru, dnešní Pospíšilovy třídy, už v roce 1908. O projekt požádala architekta Josefa Gočára, který v té době zrovna založil vlastní samostatný ateliér a díky svému krátkému angažmá na projektu Kotěrova muzea měl v Hradci několik samostatných zakázek, z nichž se ale v této době nic nerealizovalo. Gočár navrhl velkorysou stavbu s velkou věží, modernisticky pojatou fasádou zdobenou geometrickými texturami, modlitebnu vybíhající ze svahu a uzavřenou klenbou ve tvaru eliptického oblouku a monumentalitu stavbě dodávala vysoká štíhlá věž. Předimenzovaný velkorysý projekt, ne nepodobný Gočárovu soutěžnímu návrhu na Staroměstskou radnici ze stejné doby, překračoval finanční možnosti církve a také byl patrně příliš sebevědomým a odvážným gestem, které nebralo ohled na potřeby reprezentace církve, ani na historický kontext drobné okolní zástavby.

Na stejné parcele navrhl o tři roky později daleko umírněnější, tradičnější stavbu architekt Václav Rejchl st., který byl současně členem správního výboru církve. Třípatrová stavba na skoro čtvercovém půdorysu obsahovala v přízemí jídelnu, modlitebnu a čítárnu, první patro zabíral byt správce ústavu, druhé patro šest menších ložnic pro evangelické studenty, pokoj prefekta a ošetřovna a třetí patro prádelny, terasa, a ještě dva pokoje.

Jednoduchou fasádu domu člení lizénové rámce, a především pilastry s iónskými hlavicemi ve vysokém řádu, tj. sahající přes první i druhé patro. Mezi okny se nacházejí výplně s dekorativními secesními vlysy. Jednoduchý, eklektický styl, kterým je fasáda zdobena, kombinující prvky klasické architektury, secesní geometrické ornamenty, prvky art-deca jako byly různé štukové girlandy, patřil k charakteristickému projevu Rejchlovy kanceláře na přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století. Velmi omezenou ornamentální výzdobu můžeme přičíst jednak finančním možnostem stavebníka, ale také autorskému podílu Václava Rejchla ml., který přinášel do architektonické produkce otcovy kanceláře modernistické impulzy. Václav Rejchl ml. v této době dokončoval studia na pražské technice a angažmá v otcově kanceláři pro něj bylo povinnou studijní praxí.

Hned po roce 1919 však evangelická církev kvůli propojení s evangelickou církví helvétského vyznání pro samostatnou budovu na starém městě nenašla uplatnění (kromě modlitebny se samostatným vchodem a zahrady) a rozhodla se ji pronajmout městu Hradec Králové. Město zde zřídilo dívčí penzionát Boženy Němcové. Při adaptaci se počítalo s razantním přebudováním: deset větších místností, osm menších místností, tři komory a dvě místnosti ve sklepě byly přebudovány na šest bytů o třech pokojích a kuchyni. V roce 1940 byl objekt přeměněn na německý dívčí internát. Firmou Prokopec–Rainberg byl přistavěn výtah a přebudována část vybavení. Taktéž byl přebudován systém ohřevu vody, firma Kaloria dodala nový kotel v hodnotě kolem 11 420 korun. Došlo i k drobným stavebním úpravám, jako bylo přepažování, nebo naopak slučování některých ložnic. Na dvoře domu byl vystavěn chlívek pro prasata, který byl poměrně brzy stržen.

LZL