Vila Fuchsových

Židovský textilní továrník Karel Fuchs si v roce 1935 nechal vyprojektovat velkorysou vilu od česko-německého architekta Kurta Spielmanna, který působil v Praze. Kurt Spielmann již dříve realizoval stavby pro jiné textilní podnikatele na Královéhradecku: Antonína a Arnošta Mautnerovy ve Dvoře Králové a v Třebechovicích pod Orebem a pro Paula Deutsche ve Dvoře Králové.

Projekt podsklepeného dvoupatrového domu je datován 11. únorem 1935, povolení ke stavbě bylo vydáno 25. února téhož roku, plány schváleny 6. března. Ještě 31. prosince 1935 byla schválena na základě nového plánu stavitele Františka Komárka změna dispozice suterénu, kam byl umístěn byt čítající jeden pokoj, kuchyň, toaletu a spíž, dále kotelna se skladem uhlí, prádelna se sušárnou, sklad nářadí a dva sklepy. V čem změna spočívala, není zřejmé, patrně se jednalo jen o změnu dispozice nebo změnu základů, protože výčet a funkce místností se od původního plánu nezměnily. Dispozice obytného zvýšeného přízemí byla pojata velkoryse co do skladby jednotlivých místností, jejich velikosti, osvětlení i prostorového řešení. Kurt Spielmann, poučený především vídeňskou moderní architekturou i německou avantgardou, navrhl bohatě vybavené a důmyslně komponované reprezentativní patro srovnatelné s výkony školy Adolfa Loose. Do domu vedly celkem tři vstupy – hlavní po přístupovém schodišti, vedlejší ze severní strany, který vedl do suterénu, a vedlejší z jižní strany, který vedl do zimní zahrady. Za hlavním vstupem následovala předsíň se schodištěm do patra a vstupem do obývacího pokoje. Z předsíně hned za vstupem vedly jedny dveře na toaletu pro návštěvy a jedny dveře do pokoje pro služku. Za ním následovala kuchyň, přípravna s vestavěným nábytkem a spíž. Za dvoudílnými dveřmi z předsíně následoval vstup do velké obytné haly, která byla zapuštěna o dva schody. Odsud vedly doprava třídílné prosklené dveře do zimní zahrady spojené s předchozím obývacím pokojem velkým průhledem a vlevo do jídelny. Z haly vedlo další samostatné schodiště do patra.

Přehlednou komunikaci v patře zajišťovala velká hala, na níž se setkávala obě schodiště vedoucí z přízemí. Severní část patra patřila pánovi a paní domu – nacházela se zde ložnice manželů Fuchsových, šatna s vestavěným úložným nábytkem, koupelna a další pokoj pro služku. V koupelně bylo dvojité umyvadlo, vana, bidet i sprchový kout, který byl velkou novinkou ve vybavování koupelen. Do průčelí byl orientován pokoj pro hosty s přístupem na balkon a jižní část patřila dětem – byl zde propojený dětský denní pokoj s dětskou ložnicí. I děti měly vlastní terasu, jedna terasa byla orientována i do zahrady a byla přístupná jak z haly, tak z ložnice rodičů. Vila měla obytnou terasu na rovné střeše přístupnou z druhého patra, kde se nacházel malý skladovací prostor označený jako chodba a půda.

Stavba ustupuje o 4,6 metru od uliční čáry, která byla stanovena okolními, dřívějšími stavbami.  Exteriér do ulice se značně odlišoval od fasády do dvora. Zatímco průčelí domu bylo přísně symetrické a vstupní část měla být tvořena neomítaným kyklopským zdivem, stejně jako celá podezdívka domu, z čehož při realizaci patrně z finančních důvodů sešlo, průčelí do zahrady bylo asymetrické a mělo díky řadám velkých oken osvětlovat obytné prostory i místnosti určené ke spánku v patře dostatečným denním světlem.

Dvouúrovňové řešení obytného patra, snaha propojit obytné místnosti, ale zároveň je variabilně oddělovat posuvnými nebo vícedílnými dveřmi, rozpor mezi monumentálním pojetím uličního průčelí a funkcionalistickou praktičností exteriéru zahradního činí z vily originální výkon na poli luxusního individuálního bydlení. Obytný prostor měl vyvolat dojem velkorysosti, svobody a modernosti, ale současně měla hnízda sedacího nábytku, těžké plovoucí koberce, krb, vyvýšené podesty schodišť, různé úrovně prostor pro různé funkce a pro uzavřenou zábavu menších skupin přenést něco z kvalit starých aristokratických sídel a ritualizovaného a velmi organizovaného života.

Manželé Fuchsovi byli oběťmi holokaustu, objekt byl po válce státním majetkem. Do 90. let sídlila v domě královéhradecká redakce Českého rozhlasu.

LZL