Novákovy garáže

Mohutný rozvoj automobilismu si vynutil ve 20. a zejména pak v 30. letech 20. století několik nových typů staveb. Jednalo se nejen o prostory poskytující azyl motocyklistovi, ale také místa poskytující komfort jeho automobilu či motocyklu. Jednalo se zejména o garáže, autoopravny, benzínové pumpy a stojany.

Strojní inženýr Jaroslav Novák byl nadšencem automobilismu a snil o „domě služeb“ pro hýčkané motorové stroje. Novák vedl zastoupení firmy Laurin a Klement a brzy začal samostatně podnikat. V roce 1910–1911 postavil ve městě v místě dnešního zimního stadionu první samostatné garáže . V té době se jednalo o první podnik tohoto druhu u nás. Tyto garáže z neomítaného režného zdiva a v "kotěrovském" stylu pro něj vyprojektoval architekt Oldřich Liska, taktéž vášnivý automobilista a člen Autoklubu. Parkovací místa byla určena zejména pro vozy turistů mířících Hradcem do hor a část garáží si mohli pronajmout místní majitelé vozů za měsíční nájemné.  Soubor budov obepínal podélný centrální dvůr. U hlavního vjezdu stál dům s obchodem, bytem domovníka a skladem. Dvůr lemovaly po obou stranách garážové boxy. Umývárna (se secesní lucernou) se nacházela v nárožích dílny. Proti boxům stál objekt s toaletami, sklad benzinu a čerpací stojan. V rohu byla správní a dílenská budova, v přízemí měla dvě výkladní skříně. Nad oknem v přízemí byla reklamní mozaika z glazovaných kachlů, kterou vyrobila firma Graniton Rydl & Thon (uložena v Národním technickém muzeu). V průčelí dominoval nápis "Autogarage". První Novákovy garáže musely ustoupit zájmu o stavební pozemky v roce 1933. Město náhradou darovalo Novákovi pozemky na nábřeží řeky Labe. Výstavbou nových moderních garáží se splnil dávný sen Východočeského autoklubu, který hájil zájmy motorismu.  Také jejich projektant Fňouk patřil mezi nadšené motoristy a stal se dokonce jednatelem Východočeského autoklubu. Kromě samotného objektu garáží se v původních plánech nacházel i projekt na nerealizovaný činžovní dům, který měl přiléhat k východnímu křídlu.

Stavba garáží byla započata na konci července 1932 a slavnostně předána dne 11. 12. 1932. V roce 1934 se upravoval park před budovou. Budova má železobetonový skelet s výplňovým obvodovým zdivem. Stavbu provedl za sedm měsíců stavitel Josef Vyleťal. Palace garáže sloužily nejen pro zaparkování vozidla na suchém a krytém místě, ale motoristé zde mohli své dopravní prostředky umýt, natankovat, nechat si je spravit. Celá budova měla parní vytápění. V přízemí byly prodejny s náhradními díly. Jejich ocelové výlohy a rolety provedla firma František Otava. Parkovací místa se najímala na čtvrt, půl, nebo na celý rok.

Výrazně horizontální třípatrový objekt tvoří hlavní severní osu náměstí, střední část a obě nároží leží v mírném úskoku. Boční křídla stavby kopírují uliční čáru a otvírají se směrem do postranní ulice a na nábřeží. Horizontalitu umocňují průběžná pásová okna s původními výplněmi. Hlavním prvkem fasády je hmota kruhové rampy, jejíž spirálovitě kladená okna dodávají stavbě jedinečný charakter. Rampa vystupuje nad rovnou střechu garáží, je ukončena železobetonovou kupolí s kruhovým komínem. Plochá střecha garáží měla dle Fňoukových návrhů sloužit jako letní terasová restaurace.

Jádro dispozice tvoří 6 metrů široká kruhová rampa umístěná symetricky na středu budovy. V jejím kruhovém jádru se nacházela šachta, toalety a těleso cihlového komína. V komínu našel místo výkonný větrák k odsávání výfukových plynů. Po obou stranách rampy, sjízdné současně v obou směrech, se nalézají parkovací kóje. Vnitřní prostory navrhl architekt jako velké otevřené haly se stovkou pilířů. Vjezd a výjezd kontroloval vrátný ve středu fronty budovy. U výjezdu byla zapuštěna dvě benzínová čerpadla. Na stavbu se spotřebovalo 38 vagónů železa, 180 vagónů cementu, 5 600 kubíků písku a štěrku.

Původně bylo v každém patře 51 parkovacích kójí (v případě zvýšení kapacity bylo možné parkovací boxy demontovat a rozšířit kapacitu až na 300 parkovacích stání), dvě auto umývárny v zaoblených rozích stavby (dodnes používané k témuž účelu), místnost pro zřízence a nejmodernější hasičské vybavení. V přízemí v postranních křídlech se nacházely čekárny, servis pro údržbu, prodej dílů a kanceláře. V přízemí v průčelí stavby a k nábřeží byly obchodní místnosti a prostory určené pro výstavy vozů a auto potřeb. Přízemní trakt do dvora byl určen pro servis a garážování autobusů.

Dopravní značky, ukazatele a nápisy vyrobila pražská firma Antonín Kristofič. Pravděpodobně po celé vnější straně rampy byly na zdivu malované reklamy na motoristické produkty, do dnešních dnů se zachovaly pouze tři. Z původního technického zařízení se nic nedochovalo (kromě hasičské stříkačky). V druhém a třetím patře je patrný původní ráz garáží – dochované kóje dělené pletivem, kovové rámy a posuvná vrata.

Místní deník napsal po otevření v roce 1932: „Úžasný rozvoj automobilismu a motocyklismu vynutil si podnik, jemuž není rovno v celé ČSR.“ Podnik vybudoval inženýr Novák s ohledem na budoucí rozvoj motorismu a je pozoruhodné, že si dodnes udržely garáže svoji původní funkci. Dobový tisk chápal garáže jako chloubu celé republiky a že byly řešením a zařízením chloubou své doby.

Budova měla chronologicky tyto názvy: Palace garáže, Stanice technické obsluhy, Garáže ČSAO, Palace Hradec Králové. Až na část přízemí objekt nezměnil svoji funkci, sloužil zejména k péči o soukromé vozy a motorová vozidla dopravních organizací (technické kontroly, záruční prohlídky apod.). V přízemí dříve fungovala prodejna náhradních dílů, sídlila zde Benzina, Mototechna a autosalon. V roce 1952 upravila společnost Mototechna interiéry na kanceláře a o dva roky později nechala umístit dva čerpací stojany na chodník před garážemi. V roce 1962 došlo opět k adaptaci stavby na autoservis Státní technické obsluhy osobních vozů. Nejmodernější vybavení pocházelo ze zahraničí. V roce 1974-1975 proběhla instalace lakovacího boxu.

V roce 1992 byl objekt navrácen potomkům Ing. Nováka, kteří zahájili rekonstrukci a nechali odstranit některé nepůvodní úpravy. Na rok 1994 byla plánovaná rozsáhlá rekonstrukce a přístavba. Z projektu se nakonec realizovaly pouze úpravy přízemí pro autosalon navržené Milanem Rejchlem a jeho synem Ivanem (vybourali přepážky a nově umístili objekt fontány).  V roce 1997-2000 vznikla podle Rejchlova projektu čerpací stanice umístěná mezi garážemi a parkem. V přízemí a 1. patře jsou druhotně umístěny příčky.

 ZH