Vila Václava Tesaře

Za vznikem této vily stála výjimečná osobnost hradeckého regionu v první třetině 20. století. Zakladatel Masarykovy Ligy proti tuberkulóze a Protituberkulózního střediska, řídící lékař Okresního ústavu zdravotně sociální péče v Hradci Králové, mecenáš a altruista MUDr. Josef Vanický (1874–1936). Ten v červenci 1928 zažádal o povolení k výstavbě jednopatrové vily na základě výchozích plánů vypracovaných jeho blízkým přítelem architektem Bohumilem Waigantem. Na začátku následujícího roku dostal dr. Vanický od Purkmistrovského úřadu souhlas se stavbou, kdy provedení stavby svěřil do rukou známému hradeckému staviteli Josefu Jihlavcovi. Během února roku 1929 parcela změnila majitele v osobě dalšího nemocničního lékaře MUDr. Václava Tesaře, který na stavební proces plynule navázal a plán na stavbu rodinné vily bez jakýchkoli osobních úprav bez váhání převzal.

Čistý bílý symetrický hranol završený hladkou rovnou římsou, lemovaný pásovými lizénami na nárožích a proděravělý typicky waigantovsky orámovanými obdélnými okny, byl pořízen jako volně v zahradě stojící, jednopatrový kubus s plochou střechou. Zajímavým výtvarným motivem je „na čistém holém průčelí drobně rozkárované okno“, a to čtyřmi řadami okének, které jsou usazeny v pevném rámu šambrány. Přísné a strohé formy hlavního uličního průčelí narušuje nejvýraznější hmota stavby. Jedná se o mocně předsazenou zastřešenou terasu s balkonem, ukotvenou na dvou pilířích a dvou jednoduchých sloupech, vytvářející dojem monumentalizujícího klasicistního portiku. Středem zadního zahradního průčelí prochází šambránou zvýrazněná hmota přesahující korunní římsu domu, uprostřed níž se táhne štíhlý vysoký vlajkový stožár.

Obytné reprezentativní jádro přízemí tvoří společenská hala vybavená vestavěným autorským intarzovaným mobiliářem z černohnědého dubového dřeva, která spolu s jídelnou a salónem obklopuje schodiště vedoucí do prvního, ložnicového patra. V interiéru jsou stále velmi dobře zachované dobové doplňky jako jsou svítidla, kamna z bílých kachlíček, schodiště a mosazné detaily na dveřích či oknech. Do suterénu je situováno technické zázemí, sklepy, prádelna a jiné obslužné místnosti.

Od dekorativních oblých forem, použitých na činžovních domech čp. 543 a 556, vedla Waigantova cesta k formám převážně pravoúhlým. Jeho výtvarné pojetí se zde realizovalo v symetrii velkorysých členěných hranolových hmot, vyvážených proporcích a v redukci zdobných prvků v souladu s architektonickým pojetím dvacátých let, které spatřovalo kvalitu v jednoduchém, plastickém tvaru. I přes tyto příkladné puristické rysy je zde stále přítomna klasicizující tíha nejvíce zřejmá na hutném vzhledu terasy, široké římse a nárožních lizénách. V případě této realizace patří vila svými znaky spíše do loosovského okruhu než do produkce mladších českých funkcionalistů plné trubkových zábradlí, pásových oken a kruhových okének. Pokud Waigantovu první hradeckou realizaci uměřeného až strohého zjevu Julišova domu vystřídaly tři objekty v duchu klasicizující architektury uvádějící znovu do fasády kanelované sloupy a kladí, pak Tesařova lapidární vila s přísně formovaným půdorysem a bílým puristním oblekem je odkazem na počátek Waigantovy tvorby a je také symbolickým uzavřením jeho práce pro Hradec Králové. Idea komfortního městského sídla pro rodinu hradeckého primáře ORL okresní nemocnice umožňující pohodlné, přitom reprezentativní bydlení se zde zcela naplnila. Vila byla vždy v majetku soukromých rukou, možná i proto je objekt výjimečně zachovaným puristickým intaktním celkem.

SS