Evangelický kostel s farou

O výstavbě královéhradeckého reformovaného kostela se uvažovalo už od 80. let 19. století. Iniciativu však primárně vyvíjelo mimohradecké prostředí. Roku 1896 presbyterstvo černilovského evangelického reformovaného sboru podalo na městskou správu žádost o stavební parcelu. Město se však bránilo konečnému rozhodnutí z důvodu nedopracovanosti místního regulačního plánu, a proto presbyterstvo založilo Spolek pro vystavění evangelického kostela v Hradci Králové, který převzal veškerou iniciativu po roce 1898. Až roku 1905 se podařilo spolku zakoupit za 18 779,20 Kč stavební parcelu naproti Mýtské bráně. Průtahy s výstavbou kostela však pokračovaly. Návrh budovy byl zadán architektu Otto Bartningovi, který následně vypracoval pět projektů. Předložené vizualizace však byly především z ekonomických důvodů odmítnuty, stejně jako monumentální návrh Josefa Gočára, jež nepopřel inspiraci italským futurismem. Dalšími oslovenými architekty byly otec a syn Václav Rejchl st. a ml. S jejich projektem vyslovil spolek souhlas, ale negativně se k němu vyjádřil největší donátor Švýcarský evangelický spolek. I proto byl zadavatel donucen k vyhlášení architektonické soutěže, do níž se kromě Václava Rejchla st. přihlásil také Oldřich Liska, Vladimír Fultner a několik dalších stavebních asistentů. Vzhledem k naprostému nedostatku finančních prostředků spolek vybral soutěžní projekt Oldřicha Lisky, který zpracoval společně se stavitelem Josefem Fňoukem. Architekt se totiž vzdal nároku na honorář. Jedinečnost realizovaného návrhu je především v citlivé kombinaci neoklasicistních prvků a dekorativní německé moderny v kombinaci se symbolickými prvky, které odkazují k husitské tématice.

Stavba započala 19. června 1911 a byla dokončena v roce 1912 stavitelskou firmou Fňouk – stavitel & Liska – architekt. Původně více dekorovaný plán zformalizoval stavitel Josef Fňouk větším množstvím neoklasicistních prvků. Areál evangelického kostela tvořila samotná modlitebna se samostatně stojící zvonicí a přidruženou patrovou vilou fary. Architekt Liska tehdy netradičně opustil u církevní budovy motiv pravidelné dispozice. Fasádu modlitebny projektant rozdělil úzkými obdélníkovými okny. Průčelí bylo umocněno prvkem ústupkového portálu se secesním vlysem a motivem subtilního tympanonu s kanelovanými pilastry. Celý objekt pak architekt zastřešil mohutnou sedlovou střechou. K modlitebně připojil zvonici, kterou ve spodních partiích umocnil kyklopským zdivem. Ochoz věže projektant obklopil polosloupy a celou věž zastřešil střechou ve tvaru husitské helmice a zakončením v podobě palcátu. Podobnými prvky Liska rozčlenil fasádu přidružené fary. I v tomto případě využil ústupkového portálu, secesních dekorativních terčů a zdobných okenních šambrán. Budovy fary pak zastřešil mansardovou střechou. Pokud jde o dispoziční řešení, tak hlavní stavbu modlitebny Liska rozdělil na drobnou předsíň, hlavní sál a místnosti pro faráře. Především budova fary je pak podsklepená, aby poskytovala dostatečné zázemí pro činnost evangelické církve v Hradci Králové.

Na vybavení a výzdobě kostela se podíleli kromě architekta i další umělci. Sochařskou výzdobu, především model kalicha nad portálem, vytvořil sochař Petr Novák z Jaroměře. Autorem svítidel a hlavního lustru v modlitebně byl Josef Rabas. Karel Urban pro evangelický kostel vytvořil varhany, ale hlavními autory interiérových prvků byl samotný architekt Oldřich Liska a stavitel Josef Fňouk. Liska navrhl celkovou úpravu i dílčí prvky rozměrné kazatelny, stolu Páně a také skříně na knihy. Podle architektových kreseb prvky realizoval truhlář Václav Souček.

Celková stylizace realizovaného projektu odkazuje k jasným inspiračním zdrojům Oldřicha Lisky. Vzhledem k jeho konzervativnímu školení na C. k. Státní průmyslové škole v Praze a pak především na Umělecko-průmyslové škole v Drážďanech se jeho hlavním uměleckým zdrojem stalo německé prostředí. V návrzích z Liskových projekčních začátků je patrné časté využívání prvků dekorativismu a pozdní německé secese, kterou zde na přání stavebníka umně kombinuje s estetikou neoklasicismu. Důležitým inspiračním zdrojem je také odkaz k husitské historii evangelické církve. Nechybí tedy několik různých odkazů, např. v zastřešení zvonice (husitská helmice), zakončení střechy (palcát) a v častém užití symbolu kalicha. V neposlední řadě je nutné uvést vlastní konfesi autora, který byl pokřtěn jako evangelík a zůstal jím po celý život.

V roce 1943 se ukazovalo, že modlitebna je už kapacitně nedostačující. Z tohoto důvodu Lisku oslovila Českobratrská církev evangelická, aby vypracoval návrh na rozšíření kostela. Architekt předložil čtyři projekty, v nichž varioval přístavbu další hlavní lodi ve stejné kompozici hmoty a fasády. V jednotlivých návrzích pouze varioval umístění nové zvonice, případně mírně inovoval její zakončení mohutným kalichem. K přístavbě se kvůli ekonomickým důvodům i stavební uzávěře nakonec nepřistoupilo.

Po změnách politického klimatu roku 1948 již nedošlo k dalším iniciativám o rozšíření budovy evangelického kostela. Docházelo jen k drobným opravám, které se týkaly především střechy a výměny oken. Kolem roku 2010 započala nejvýraznější rekonstrukce, během které se postupně obnovily některé původní prvky na fasádě, došlo k jejímu čištění, opravám plotu a novému zastřešení, které bylo směřováno na dokončení ke stoletému jubileu dostavby a vysvěcení kostela v roce 2012.

MB