Státní průmyslová škola

V roce 1927 byla vypsána soutěž na novou budovu Státní průmyslové školy poté, co bylo upuštěno od dostavby stávající historizující budovy na prvním městském okruhu čp. 274. Soutěž byla obeslána třiceti architekty, z nichž jako nejzdařilejší byl vybrán návrh architekta Oldřicha Tyla, spoluautora pražského Veletržního paláce. Oceněny byly další návrhy: druhou cenu získal společný návrh Pavla Smetany, Josefa Gruse a Aloise Wachsmana, porota doporučila městu ocenit osm dalších. Patrně z důvodu krachu firmy Tekra, jíž byl Oldřich Tyl společníkem, se jeho návrh nerealizoval a byl svěřen Janu Rejchlovi, který se vedle Bedřicha Adámka, Oldřicha Lisky či Jana Víška soutěže také zúčastnil.   Rejchlův původní odvážný projekt byl založený na podélném čtyřpodlažním traktu s dlouhými pásovými okny a celoskleněným nárožím v části s hlavním vstupem a schodištěm. Projekt však byl nakonec z velmi subtilní funkcionalistické podoby změněn na spíše puristickou, monumentalizující podobu, která v lecčems připomíná soutěžní projekty od Oldřicha Tyla, a především od Bedřicha Adámka. Rejchl měl patrně za úkol vytvořit kompilaci několika soutěžních projektů včetně svého a vznikla tak syntéza progresivních i tradičních přístupů.

Budova byla sídlem nově vytvořeného konglomerátu prakticky zaměřených středních škol: mistrovské školy stavební, truhlářské školy, odborné školy pro umělecké zámečnictví založené roku 1874, a školy klempířské založené v roce 1918. Nově byla zřízena vyšší odborná škola stavební. Vedle koželužské školy od Josefa Gočára se stala Rejchlova průmyslová škola výkladní skříní moderního královéhradeckého odborného vzdělávání i prototypem moderní školní budovy podle nejmodernějších principů. Dobový tisk ji označoval jako „veskrze krásnou budovu.“ Budova byla postupně zabydlována od roku 1930, plně funkční byla od školního roku 1931/1932. Dvorní dílny se postupně dostavovaly až do roku 1934.

Ve školním roce 1928–1929 nastoupil na místo učitele na stavební a truhlářské škole architekt Bohumil Waigant, který se tak vrátil do Hradce ze svého slovenského působení. Jeden z mála jím navržených dochovaných interiérů najdeme v ředitelně průmyslové školy. Obsahuje několik kusů vestavěného nábytku a několik typů křesel. Ty připomínají monumentalizující polohu moderny, někdy též v souvislosti s Janem Kotěrou označovanou jako historizující moderna.

LZL