Krajský soud

O nutnosti postavit soudu novou vlastní budovu se jednalo od roku 1919. Na kritickou situaci ve staré budově radnice na Velkém náměstí, kde krajský soud sídlil od roku 1849, upozorňoval i místní tisk: „Některé kanceláře zřizovány jsou z tmavých chodeb a při očekávaném vzrůstu úřadu, dojde brzy i na záchody, půdy a sklepy...Osleplé, na zdraví zničené úřednictvo, předčasně propadající tuberkulóze z nedostatku slunce a vzduchu...“. Od roku 1919 se československá justiční správa začala vážně zabývat stavbou a město slíbilo darovat pozemek a částku ve výši 1 mil. korun. Největší zásluhu na prosazení a následné realizaci stavby nesl ministr spravedlnosti Dr. A. Meissner.  V době nedostatku státního investičního rozpočtu navrhl ministr řešení. Obec si opatřila stavební úvěr (a platila úroky) a stát měl povinnost splácet stavební náklad do doby, dokud nebude stavba dokončena. Pětiboký pozemek pro stavbu soudu a věznice vznikl zbouráním posledního zbytku pevnosti – kavalíru v roce 1929-1930. V březnu 1933 postoupilo město pozemek justiční správě, v dubnu byla sjednána smlouva se státní správou, stavba svěřena městu a sjednáno placení náhrady. Rejchl půdorys přizpůsobil tvaru pevnostního kavalíru, čímž připomenul symbolicky minulost města. Již v roce 1909 navrhoval Václav Rejchl ve svém regulačním plánu pozemek zastavět veřejnou budovou. Půdorys celé stavby tedy kopíruje tvar kavalíru a umožnil tak projektantovi posunout uliční fasádu směrem dozadu a vytvořit odstup od uliční fronty. V roce 1931 oslovilo ministerstvo veřejných prací čtyři architekty k vypracování projektu. V červnu 1931 zadali vypracování návrhů Václavu Rejchlovi ml. Definitivní návrhy měl architekt vyhotovit do čtyř měsíců, tak se stalo v roce 1932. Prvním prezidentem krajského soudu se stal Josef Wolf.

Stavbu zahájil v srpnu 1933 stavitel Robert Schmidt, stavební dozor prováděl stavitel Josef Fňouk. Výstavba byla původně rozložena do tří let. Stěhování do nové budovy proběhlo první říjnový týden roku 1934. Slavnostní otevření se konalo 21. 10. 1934 za účasti ministra spravedlnosti. Stavba soudu byla dokončena v roce 1935. Kolaudace soudu proběhla však až v roce 1936. Václav Rejchl ml. se v roce 1953-1954 stal vězněm ve své vlastní stavbě. Uvěznili ho za stavební podnikatelskou činnost a v 90. letech ho soudně rehabilitovali in memoriam.

Třípatrové průčelí má délku 67 m a fasádu z umělé omítky. Celé přízemí hlavního průčelí je obloženo pískovcem, vstup a sokl budovy žulovými deskami a kvádry. Na hlavní budovu se pojí dvoupatrové domy dozorců a celý blok uzavírá věznice. Dvůr soudního domu od ní odděluje vysoká zeď. Fasáda působí jednoduše a „...monumentálně, jak to vyžaduje význam budovy...“, monumentalitu umocňuje vysoký žulový sokl, členění tvoří lizény a kamenem obložený vstup lemují sochy.

K sochařské výzdobě „motivu soudnického“ byli vyzváni v dubnu 1934 tři známí sochaři: projektantův přítel Josef Škoda z Hradce Králové, Ladislav Beneš z Častolovic a profesor Josef Bílek z Hořic. Do užší soutěže je vybrali projektant Rejchl a stavitel Fňouk. V březnu 1935 získal zakázku sochař Bílek, s jehož pojetím nebyl projektant spokojený. Postavu Práva vytvořil jako římského mladíka s gestem pravdy a poctivosti – s rukou na srdci. Postavu Spravedlnosti jako ženu s váhami zvedající ruku k přísaze. Na obou stranách budovy se na boku nachází žulový státní znak, praporové žerdě a nápis na hlavním průčelí podle návrhu projektanta. Vstupní vestibul má sokl obložený z travertinu dovezeného z okolí slovenské Spiše. Kamenické práce provedl kamenický závod Václava Škody.

Pětiboký půdorys stavby vytváří uzavřený blok. Budova je členěna na soudní a vězeňskou část. Na vstupní čtyřpatrový trakt navazují nižší boční křídla, uprostřed dvora s velkou jednací síní. V suterénu byly archívy, depozitář a provozní místnosti, v přízemí sídlil okresní soud, v 1. a 2. patře krajský soud, ve 2. patře státní zastupitelství. Za vstupem se nachází vestibul s původními vitrážemi ve světlíku dveří. Z vestibulu jsou přístupné místnosti pro pozemkové knihy a listiny. Porotní síň se nachází v přízemí v ose hlavního vchodu. V soudní části byly kromě kanceláří, jednacích síní a hovoren také 4 služební byty. Ve vězeňské části v 1. patře byly cely (celkem 107), ošetřovna, vanové lázně, nemocniční pokoje, dílny a kaple se sakristií. Věznice stojí na půdoryse rovnoramenného trojúhelníka, má 3 paprskovitě rozevřená křídla. Ve věznici bylo možno umístit až 150 vězňů, z toho 90 mužů, 40 žen a 20 nezletilých.  Stavba byla vytápěna ústředním topením, kotli značky Škoda.

Ve vstupní hale a na patrech jsou zachovány původní dubové kyvadlové dveře s mosazným kováním. V roce 1935 zde byla umístěna busta T. G. Masaryka (nyní nezvěstná). Z vestibulu se vstupuje na dvojramenné schodiště, schodiště propojují všechna patra. Část nábytku pro nejvyšší zaměstnance krajského soudu a ohýbané židle dodaly hradecké Skuherského závody. Ostatní nábytek kancelářských místností byl vyroben trestanci z věznice v Ilavě a dorazil do města ve 12 vagónech. V kancelářích se zachovaly původní parkety. Dlažba na chodbách je nepůvodní. Osvětlovací tělesa dodala firma Jílek a syn z Hradce Králové.  Z osvětlení se většina ztratila, zachoval se velký lustr z velké jednací síně (dříve porotní sál). Zařízení zde navrhl projektant Rejchl – masivní dubový dýhovaný nábytek, kožená křesla pro soudce a obhájce. Síň měla vysoké obložení z dubové dýhy ve dvou tónech, poskládaných do obrazce (nahrazeno kvůli lepší akustice). Galerie porotní síně měla uprostřed skříňku pro hodiny a reliéf českého lva podle projektantova návrhu.

Starosta Pilňáček pronesl o Rejchlově realizaci, že „řešil novostavbu tak, aby do daleké budoucnosti všestranně vyhovovala“ a také že „svým monumentálním zevnějškem odpovídá svému účelu a významu.“ V publikaci Přehled desetileté práce se píše, že budova "je jednou z největších a nejkrásnějších staveb města." V komplexu soustředil architekt celou oblast justiční správy ve městě do jednoho celku. Věznice vznikla v duchu systému, který umožňoval vězňům práci. Vězeňská architektura tak měla své budovy stavěné radiálně od dozorčí haly. Rejchlova dispozice uzavřeného bloku se nijak zásadně nelišila, ačkoliv humanizovala podmínky výkonu trestu a nároky na hygienu.

Budova krajského soudu slouží dodnes svému účelu. Okresní soud a státní zastupitelstvo, které zde sídlili, jsou dnes umístěny odděleně v samostatných budovách.

V roce 2001 byl vestavěn osobní výtah a došlo k výměně dlažby a parapetů na chodbách. V roce 2003 byla rekonstruována porotní síň.

ZH