Hanušův dům II.

V obdobném stylovém rozpětí jako Živnostenský dům na Masarykově náměstí se pohybuje i dům na nedaleké třídě Karla IV. (čp. 522), jehož autorství se rovněž připisuje Vladimíru Fultnerovi. Architektovo jméno se však na plánech neobjevuje a tentokrát není k dispozici ani žádný jiný doklad, který by autorství potvrzoval. Nicméně celá řada indicií ponechává tuto variantu s velkou nadějí otevřenou. Stavebníkem byl znovu Fultnerův strýc Antonín Hanuš, který investoval do nemovitosti na samém okraji nové zástavby u Pražského Předměstí. Plány dvoupatrového nárožního domu s typickým kupolovitým završením vznikly v květnu 1911, městská rada je schválila v červenci a stavělo se do června následujícího roku.

Realizace zapadá dle využití stylových prostředků do období tzv. neobiedermeierové architektury, což se projevilo zejména v dekorativní složce jinak hladké a jednoduše členěné fasády. V rozvrhu, který znovu sleduje konstrukční logiku, její zřetelnost a celkový vertikální akcent, původně figurovaly pouze geometrické vzory, například kosočtvercové pásy či čtvercové spirály. Ve výsledném provedení je ale většinou nahradily zoomorfní motivy jako mušle vyskládané do sdružených šambrán či fantaskní rybí hlavy s lidskými rysy v poprsnících prvního patra.

Dobový proud, který u nás oživoval oblibu biedermeieru a nejprve se uplatnil v interiérové tvorbě Josefa Hoffmanna a Leopolda Bauera. Fultnerův návrh fasády Hanušova domu korespondoval s tím, jak tyto tendence rezonovaly především v ostravském díle Wunibalda Deiningera. Také tento Wagnerův žák se k hoffmannovské verzi novoklasicismu přiklonil po překonání secesního období. Z příslušného výrazového aparátu pro své domy přebíral vertikální tektonické členění a spojoval pozdně klasicistní dekorativní detail s barokizující modelací hmot. Jeho prvotní návrhy v tomto stylu, souznějící s Fultnerovými, se datují počátkem roku 1911 – dům Rudolfa Reisze (plány z ledna 1911), dům Vinzenze Heinze a Gustava Kulky (1911), obytný dům s kavárnou Ferdinanda Aufrichta (1911–1913) a nakonec zejména hotel National s těžkou mansardovou střechou z března 1912. Deininger se však v tomto směru vydal ještě o něco dál než Fultner, zejména co se týče bohatosti dekorativní složky v průčelích uvedených domů. Objevuje se u něj například žlábkování lizén a pilastrů a používá různé ozdobné novotvary, jako bobule, klikatky, spirály, košíky s ovocem nebo květinami či buňkovitou ornamentální strukturu, většinou uspořádané v pásech podle konstruktivní logiky.

MP