Píšova vila

Fultnerův příklon ke stylu geometrické secese vyvrcholil v Hradci Králové realizací dvojice rodinných domů ve Střelecké ulici, ve vilové zóně budované za hrází bývalé inundační kotliny. Architekt v těchto projektech obratně a ve stále širším spektru nuancoval Kotěrovu tvůrčí linii využívaje přitom prostorově účelných sestav, vhodných konstrukčních řešení a podpůrné dekorativní linky.

Nejprve se na něj obrátil Václav Píša, který byl od roku 1906 ředitelem centrály Záložního úvěrního ústavu, nejvlivnější hradecké bankovní instituce. Fultner vytvořil plány Píšovy vily v letních měsících roku 1909 a jejich realizaci zajistila místní stavitelská firma Jindřicha Labouťky, která dům dokončila v červenci 1910. Architektura vily se odvíjela od modernistických záměrů, které prozrazoval především způsob, jakým byly uspořádány a utvářeny objemy, z nichž dům sestával. Ústředním tělesem byla robustní schodišťová věž, která do kompozice vnášela převažující vertikalitu. Rozložení hmot v hlavním průčelí, obráceném do Střelecké ulice, vyvažovala těžká mansardová střecha usazená bezprostředně nad zvýšeným přízemím.

Fultner při svém hledání optimálního řešení nesporně s velkým zaujetím zvažoval, jak naplnit kotěrovské volání po řádném tvoření prostoru. Při něm se vycházelo ze zamýšleného účelu stavby a s využitím vhodných konstrukčních prostředků měla přirozeně vzejít výsledná forma. Právě na této bázi architekt deklaroval, které funkci jednotlivé části Píšovy vily slouží, a přiznával její vnitřní prostorové poměry. Zvolenému programu nejvíce odpovídala jasně definovaná schodišťová věž se samostatným domovním vstupem, která oddělovala zadní provozní a hostinský trakt. V přední části zase lodžie ukazovala na reprezentativní místnosti a tvar půdní střechy věrně vypovídal o situaci v podkroví. Následovalo „okrášlení“ precizně poskládaného objektu kombinující dva konkurenční, ale synchronizované přístupy. Jedním bylo obvyklé užití secesních geometrických vzorů, které se objevily ve štukovaných lizénách, ve výplních oken a dveří a v interiéru na schodišťovém zábradlí. Zároveň byl výtvarný záměr ve struktuře fasády navozován pomocí napětí mezi drásanou omítkou, v přízemí svisle a na věži vodorovně linkovanou, a hladce omítanými plochami. Kontrast podporující celkovou dekorativnost byl založen také na nápadném střídání materiálů a jejich barevnosti. Kromě omítky s různou povrchovou úpravou se architekt spoléhal na cihly v pylonech věže, na dřevo a měď na její kupoli a na rozložitou plochu střešní krytiny.

Současná podoba vily už bohužel není původní. Již v roce 1919 pověřil nový majitel, továrník Bruno Ehrenfest, který podnikal v kožedělném průmyslu, stavitele Josefa Vyleťala, aby zpracoval plány na přestavbu a rozšíření vily. Rozsáhlé úpravy postihly zejména hlavní průčelí, které radikálně změnilo svůj vzhled. Kromě jiného zde vznikl vysoký zalomený štít, který povznesl střechu a zarovnal výšku celého jejího hřebene. Tento krok znamenal rezignaci na Fultnerův plynulý rozvrh a tvaroslovný řád vyznačující se stylovou sevřeností.

MP