Vila Václava Charváta

První vilou navrženou Vladimírem Fultnerem ve Střelecké ulici byla nedaleká Píšova vila (kam.hradcekralove.cz/objekt/47-pisova-vila). Druhou Fultnerovou vilou v této lokalitě byl projekt pro Václava Charváta, úředníka Rakouské severozápadní dráhy. Tento stavební sektor byl totiž v dobových relacích označován jako „úřednický“, tudíž pozemek si zde zřejmě mohli dovolit i zaměstnanci tohoto druhu. Kvůli nepříznivým terénním podmínkám navrhl Fultner pro Charvátovy rodinný dům s nízkým, zapuštěným přízemím či suterénem, kam kromě předsíně umístil dva pokoje, kuchyň, koupelnu, toaletu a prádelnu. Do hlavního obytného patra se mělo stoupat ze severní strany po pravoúhlém schodišti lemovaném bohatě zdobenými kandelábry. Nekonvenční zalomení vstupu se poté odrazilo i v půdorysu celého domu – v uskakující obvodové linii, ale také v disharmonickém řazení jednotlivých vnitřních částí. Nejprve se vcházelo do nevelké haly v dominantním výškovém kvádru. Věž vykazovala zhruba stejné parametry jako u Píšovy vily, ale tentokrát se do Střelecké ulice otáčela kratší stranou. Korunovala ji hrotitá nástavba se štítovými bočnicemi, které měly obdobu ve tvaru vikýřů. Ve stejném podlaží se z haly pokračovalo do úzké předsíně, která umožňovala výhradní přístup do jinak separovaných místností – východně orientované ložnice s koupelnou, do jídelny s mělkým arkýřem, která měla okna na jihozápad, a do překvapivě prostorné kuchyně v severním traktu. Nakonec podkroví vyplňovaly dvě světnice s vikýřem a jedna z nich navíc s lodžií na jižní stranu. Svérázná dispozice domu zákonitě vyústila ve znatelnou hmotovou a formální rozvolněnost, vzbuzující nakonec až neklidný dojem, přestože ten notně posílilo pojetí přístavby z konce dvacátých let. Ozvěnu takového principu členitosti bylo opět možné rozeznat v tvůrčím portfoliu Kotěrových žáků.

Při výstavbě vily nakonec v jednotlivostech nebyly dodrženy původní plány fasády z léta 1909. Na základě úředních podnětů Fultner zbavil venkovní schodiště slavnostního aranžmá a z větší části je skryl do prosklené dřevěné verandy. Návazně se odhodlal také k zásadní redukci dekorativní složky, která zasáhla i vzhled hlavního průčelí. Podstatně byly potlačeny geometrické ornamenty a výtvarný účinek byl přenesen na strukturu konstrukčních prvků. Jejich zvýraznění, preferující vertikální linii, architekt provedl především pomocí neomítaných cihel. Nejen prostřednictvím schodišťové věže, ale i v této rovině lze znovu poukázat na inspiraci Kotěrovou vlastní vilou na pražských Vinohradech. Fultner tedy nakonec sám ukáznil jistou roztěkanost dekorativního detailování z prvního návrhu fasády a stejně jako u Píšovy vily se nyní v jednoduchém plošném členění více soustředil na kontrasty materiálových povrchů a barev.

Výstavba rodinného domu Charvátových probíhala v rychlém sledu do března 1910, kdy úřady po kolaudačním řízení povolily její obývání. Ani tato Fultnerova stavba se ale nedochovala do současnosti v intaktním stavu. Celkově významné dispoziční úpravy vzešly z iniciativy nových majitelů, manželů Františka a Emílie Košťálových, a v období od prosince 1928 do června následujícího roku je prováděla firma V. Nekvasil a Ing. Robert Schmidt. Destrukce posledních secesních prvků a unifikace textury vnějšího pláště pravděpodobně nastala až v období socialismu, když objekt přešel v roce 1962 do vlastnictví státu, a zejména při stavebních úkonech v osmdesátých letech.