Sídliště Labská kotlina I

Zastavění oblasti Labské kotliny bylo předmětem urbanistické soutěže již v roce 1925. Z důvodu zpomalení demografického růstu došlo ke zdejší zástavbě až těsně po druhé světové válce. V rámci tzv. dvouletky, která měla řešit poválečnou nouzi o byty a která si v letech 1946–1947 brala příklady nejen ze Sovětského svazu, ale také ze Skandinávie, Británie či Spojených států, zde měla vzniknout nová, samostatná čtvrť. V Hradci Králové se tohoto úkolu zhostili absolventi Gočárovy architektonické speciálky na Akademii výtvarných umění Josef Havlíček a František Bartoš, kteří se v té době zabývali aktualizací územního plánu města.

Oba architekti inklinující k funkcionalismu a poučeni urbanistickými vizemi Le Corbusiera měli ambici vytvořit univerzální velkoměstské sídliště. Do řádkové zástavby navrhli činžovní trojdomy s efektivně organizovanými byty – kuchyň už nebyla jádrem bytu, tím se stal obývací pokoj a kuchyň byla jen provozním koutem po vzoru Frankfurtských kuchyní. Byty měly být odstupňovány dle velikosti – šestnáct řadových trojdomů mělo obsahovat byty skromné, zatímco tři trojdomy byty větší a luxusnější. V areálu sídliště se měla nacházet také tzv. svobodárna pro ubytování svobodných a na ni měl navazovat společenský a kulturní sál v místech, kde později byla postavena obecní prádelna podle návrhu architekta Jana Rejchla. Součástí čtvrti ale měla být vedle dostatku zeleně a deseti dětských hřišť pro dva řadové domy i občanská vybavenost. V ose dvouproudové hlavní ulice Havlíček s Bartošem plánovali centrum občanské vybavenosti – obchody, služby, lékařská péče apod. Po roce 1948 byly rozestavěné objekty dostavěny podle Havlíčkova a Bartošova návrhu. Bartoš v roce 1949 zemřel a po roce 1950 byl projekt domů s širokými okny obloženými červenými kachlíky proti Havlíčkově vůli změněn a původně komplexní urbanistický záměr vzal za své. Parková úprava byla dokončena až v následujících desetiletích, a i přes opakovanou snahu Jana Rejchla, kterou zmiňuje historička architektury Michaela Janečková, nebyla na sídlišti osazena žádná umělecká díla. Architekt Václav Rejchl ml. zmiňoval ve svém dopise z roku 1955 k novému regulačnímu plánu, že se koncept řadové zástavby uplatněný v Labské kotlině neosvědčil a je třeba se vrátit k navrhování sídlišť jako polootevřené či uzavřené bloky domů.

LZL