Vlastní vila Václava Rejchla / Klumparova vila

Vilu na parcele umístěné na ostrém nároží ulic si v roce 1905 začal stavět Václav Rejchl st. pro sebe a svou vlastní rodinu. Z důvodu finančního prodělku při výstavbě činžovních domů v Mostecké ulici však musel od záměru dokončení a užívání velkolepé vily ustoupit a nabídnout ji k prodeji rodinnému příteli, městskému hygienikovi dr. Otakaru Klumparovi.

Václav Rejchl st. uzpůsobil tvaru parcely symetrickou dispozici samotné stavby. Exteriér vily je členěn do třech fasád – centrální části otočené do nároží a dvou symetrických křídel směřujících do obou ulic na jihozápad a jihovýchod. V prostřední části je umístěn trojstěnný rizalit sahající přes přízemí a první patro. Z fasád bočních křídel vystupuje vždy jeden rizalit s trojdílnými sdruženými okny v přízemí a prvním patře. Vila nese prvky neorenesančních forem, ale zdaleka už nejsou tak doslovné jako v případě tří vil na Orlickém nábřeží a v Nezvalově ulici čp. 374, 376 a 377. Ornamentální štuková výzdoba má blízko k secesnímu vegetabilnímu dekoru, má větší okna, jak požadoval ideál moderního bydlení, ale co do forem je eklektická.

Vila měla tradiční dispozici: do centrálního traktu a traktu směřujícího na jihovýchod byly umístěny reprezentační místnosti jako společenský pokoj, salon a jídelna, zatímco do jihozápadního traktu byla umístěna ložnice s koupelnou a kuchyň se spíží a pokojem pro služku. Pokoje vedly do centrální předsíně a byly vzájemně průchozí včetně ložnice, což představuje dispoziční schéma převzaté ještě z 19. století.

Šlo však o do té doby největší městskou vilu v Hradci Králové a stavba ukazuje, že její autor, samouk a stavitel Václav Rejchl st. sledoval soudobé trendy a snažil se jim co nejvíce přiblížit. Vilu jako ideál rodinného bydlení ve městě později ocenil architekt František Tichý, knihovník a později ředitel hradeckého muzea.

Lékař, hygienik a místní politik Otakar Klumpar se v roce 1909 spolu s architektem Oldřichem Liskou podílel na soutěžním návrhu na celkový regulační plán města, který byl oceněn druhým místem. Na Oldřicha Lisku tedy padla Klumparova volba, když si v letech 1911–1912 nechal na zahradě vily postavit zahradní domek o půdorysu písmene „L“ s lucernou uprostřed. Lucerna měla zvonovou střechu a nápadně připomínala někdejší místní pevnostní věžičky, z nichž odvodil architektonické tvarosloví i Jan Kotěra nejprve na nerealizovanou parkovou stavbičku na pozemku budovy muzea a později na dva kiosky v předmostí Pražského mostu. Po předčasné smrti Otakara Klumpara v roce 1915 ve vile žila jeho manželka Marie, která byla rovněž velmi váženou obyvatelkou města.

Vila byla po roce 1948 znárodněna, zahradní domek byl zbořen a vila byla adaptována na administrativní budovu.

LZL