Vila Karla Wiplera

Nárožní novorenesanční stavba s věží pro gymnazijního učitele Karla Wiplera byla jednou z prvních samostatně stojících vil v Hradci. Stojí na území, které jako jedno z prvních bylo uvolněné bouráním hradeb kolem centra města. Řadu parcel zde zakoupil stavitel a projektantský samouk Václav Rejchl st., aby zde postupně vystavěl vily a ty výhodně prodal. Projekt vily Karla Wiplera byl součástí trojice vil – čp. 374 a 377.

Vnitřní dispozice zcela odpovídala typu stavby, tedy buržoazní městské vily. V přízemí směřovaly do ulice vzájemně průchozí větší obytné pokoje jako salon, pracovna a jídelna, v části otočené do zahrady byly místnosti užitné jako kuchyň, spíž a lázeň. Uprostřed vedla spojovací chodba. V exteriéru zaujmou novorenesanční prvky, sgrafitová výzdoba, etážové štíty a věžička s dlátovou střechou. Výzdobu Václav Rejchl st. navrhoval sám, byl zručným kreslířem a absolventem večerních kurzů dekorativní architektury v třebechovické uměleckoprůmyslové škole. Ve výzdobě této trojice vil ve vilové čtvrti Morušovka na Orlickém nábřeží a zvláště ve výzdobě Wiplerovy vily vychází z kánonu tzv. České renesance, kterou prosazoval architekt Antonín Wiehl. Zatímco se o Wiplerově vile a o sousední vile rodiny Bečičkovy píše jako o inspiraci italskou, resp. benátskou vilovou architekturou, výzdoba všech těchto Rejchlových vil ukazuje spíše na programový příklon k domácí stavitelské tradici a propagaci národních emancipačních myšlenek. Palacký, který v této době platil za společenskou autoritu, psal v souvislosti s přebíráním italských architektonických vzorů jako o „cizích elementech, které by narušily fyziognomii města“. Snahu vystihnout český živel najdeme na Wiplerově vile jak v dekorativních snítkách lipových listů vyvedených sgrafitovou technikou v pásech pod korunní římskou, tak i v užití mravoučných nápisů, které měly evokovat lidovou slovesnost: „Opatruj Bůh dům tento i ty, kteří v něm žijí“.

 LZL