Palác Steinský-Sehnoutka

Reprezentativní palác architekta Otakara Novotného postavený pro textilního továrníka Rudolfa Steinského-Sehnoutku. V roce 1919 převzal Rudolf Steinský, (který z vděčnosti ke svému otčímovi-strýci používal příjmení Steinský-Sehnoutka) mechanickou tkalcovnu a přádelnu bavlny Setka, založenou v roce 1893 v Černožicích. Závod rozšířil v roce 1925. Dále vlastnil tkalcovské podniky v Hradci Králové a Hořicích. Stravovnu a noclehárnu v Černožicích pro Steinského postavil taktéž Otakar Novotný v roce 1926, podle jeho návrhu zde vznikl i obecní dům. Pravděpodobně stejného roku požádal Novotného o zhotovení plánů na hradecký palác. Po sňatku s dcerou Cyrila Bartoně z Dobenína, spolumajitele jedné z největších textilek v Náchodě, se začaly Steinského závody rozrůstat. Firma měla ve 30. letech 20. století přes 20 firemních prodejen, z toho tři v Praze. Se vzrůstajícím odbytem potřeboval komplex textilních závodů zřídit centrálu ve větším městě. Rudolf Steinský – Sehnoutka se však neomezil pouze na vedení svého textilního impéria. Výrazně se angažoval v profesních, hospodářských a finančních institucích. Postupně se objevil ve správní radě Živnobanky, České eskomptní banky, Pražské úvěrní banky a Anglobanky. Stal se dokonce členem představenstva bavlnářské burzy v Brémách. Po emigraci v roce 1948 založil v Kanadě (r.1950) úspěšnou firmu na výrobu drapérií a rolet.

Steinský-Sehnoutka si pro stavbu paláce vybral parcelu na náměstí, kterou Josef Gočár koncipoval jako obchodně administrativní. Gočár do tohoto místa původně zamýšlel stavbu pro kulturní využití, nakonec podle Novotného paláce upravil regulační plán. Střední část budovy má čtyři patra s rovnou střechou a atikou, postranní křídla jsou třípatrová se sedlovou střechou. Budova je obložená pískovcovými deskami z královédvorského pískovce. Na mohutné atice vidíme hluboký reliéf. Téměř celou šíři průčelí předstupuje mělký rizalit přízemí. V prvním patře se nachází Novotného oblíbený motiv francouzských oken s dřevěnými roletami. Fasáda do dvora je neomítaná z ozdobně skládaných světlých režných cihel (podobně jako v Černožicích).  Plány Otakara Novotného pochází z června 1927. Většina podrobných výkresů stavby a interiérů je nedatovaná. Výstavba probíhala v letech 1928-1929.

Novotného stavby provází náročně zařízené interiéry a výzdoba. Mezi nejvýznamnější interiér patří zařízení československého velvyslanectví v Budapešti z roku 1923. Stejně jako na budově paláce se zde na výzdobě podílí Novotného oblíbení umělci Karel Dvořák a Vratislav Hugo Brunner.

Navržený městský palác měl původně několik funkcí – ve spodních patrech se nacházela firemní centrála, v patře reprezentační místnosti, dále pak 13 menších bytů a honosný byt továrníka Sehnoutky. Tento byt se nacházel v celém 1. patře, do vysokých reprezentačních místností přichází světlo francouzskými okny. V pravé části průčelí měl byt pokoj pro hosty, následoval pánský pokoj s pracovnou (přestěhovanou z vily v Černožicích), obytná slavnostní hala přes dvě patra, vlevo dětské pokoje. V hale na vysokém stropě je zachováno 10ks původních čtyřramenných lustrů. Směrem do dvora v levé části se nachází dětská koupelna, pokoj vychovatelky, ložnice rodičů s šatnou a koupelnou. V pravé dvorní části je jídelna a pokoj pro hosty. V pravém i levém křídle se nachází kanceláře, provozní a technické místnosti, objekt je téměř celý podsklepený. Nábytek navrhl Novotný ve stylu neobiedermeieru.

Ve 2. patře je prostorem haly stavba rozdělena na 2 části, které mají dvě rozdílné výškové úrovně posunuté o polovinu podlaží. Podlahu celého patra pokrývaly parkety s intarziemi a kazetové stropy. Z původního vybavení se zde částečně dochovala fontána, mramorové obklady stěn a sloupů, obložení dveří, původní kryty topení. Výkres lustrů, osazení mříží a krbů pochází z června 1928. V reprezentačních místnostech visely na stěnách figurální tapiserie s mytologickým námětem. Z haly se vcházelo do sloupové jídelny. Nacházela se zde knihovna a studovna, umístěná směrem do dvora. Balkónové dveře jídelny mají jednoduchá vegetabilní barevná skla. V bývalém dámském salonu se nachází dva figurální kryty topení s Adamem a Evou. V reprezentačním salonu se zachovaly původní dveře, vestavné skříně, mramorový krb, obložení a parkety s intarziemi.  Dvě dvoukřídlová okna zdobí vitráže podle návrhů V. H. Brunnera. Čtyři štíhlé obdélné vitráže ve žlutohnědé barevnosti mají motivy zvířat v krajině. Krb je obložený mramorem. Ve vyšších patrech se nalézaly bytové jednotky. V podkroví pak tzv. studentské pokoje, kde pobývali do podniku přijatí studenti z obchodních škol na jakási stipendia.

Průčelí stavby zdobí reliéf v duchu sociálního civilismu od Karla Dvořáka z roku 1928. V pískovci je zobrazen Merkur s alegorií textilu. Merkur držící v ruce člunek a vřeteno rozvírá ochranné ruce nad textilními dělníky. Postavy seřadil sochař jako v antickém tympanonu. Žena sedící na levé straně drží desku s letopočtem 1928 a písmenem „S“, žena na pravé straně drží erb a roli sukna. Na mělkém reliéfu pozadí se objevují kouřící Steinského továrny a vyobrazení tohoto hradeckého paláce. Sochařské a kamenické práce provedl Václav Škoda.

Vizuální účinek založil Otakar Novotný na minimu výrazových prostředků a kontrastu horizontálních a vertikálních linií. Tento rytmický prvek přenesl i do pískovcového obkladu fasády, která ještě posiluje moderní monumentalitu. Monumentální ráz stavbě dávají vysoký pilastrový řád doplněný lodžií, kamenné obklady a reliéf fasády. Skloubil zde historismus průčelí, kterým vyjadřuje sebevědomí majitele, se stavební tradicí a kontinuitou neomítaných cihel dvorního průčelí. Budova respektuje Gočárovu urbanistickou koncepci moderního města. Moderně klasicistní palác tvoří protiváhu Gočárova ředitelství státních drah a dominuje severní straně náměstí. Architektuře náměstí se sice přizpůsobuje, ale celková okázalost stavby se od jiných na náměstí výrazně liší. Stavbu dobře charakterizují slova Jaromíra Pečírky: „...architekt a jeho stavby mají stejný rys, civilní, nenápadný, úpravný, z rozumu trochu chladný...“

Po druhé světové válce se přízemí a patro používaly např. pro účely dětského zdravotního střediska, v patrech se stále využívaly byty. V roce 1974 byl objekt výrazně adaptován pro účely sekretariátu okresního výboru KSČ, který zde sídlil do roku 1989. Na počátku 90. let proběhla rekonstrukce. Z roku 1992 pochází pamětní deska ve vestibulu. Palác doposud vlastní rodina Steinských, která ho pronajímá k bankovním účelům. V roce 2011–2012 probíhala oprava a čištění stavby.

ZH