Elektrárna Hučák s mostem

Rozhodnutí o vybudování nové vodní elektrárny na Labi vzniklo v souvislosti s regulací obou řek ve městě, Labe v letech 1907–1912, Orlice po roce 1910. Současně se v této době prosazoval plán splavnění Labe, jehož iniciátorem byl Komitét pro splavnění středního Labe od Jaroměře k Mělníku za podpory starosty Františka Ulricha. Potřeba zbudování vodní elektrárny nebyla motivována jen postupnou elektrifikací jednotlivých domácností ve městě, ale také plánem elektrifikace pouličního osvětlení, které prosazoval místní stavitel Václav Rejchl st. a o jeho zavedení jednal František Ulrich s Křižíkovými závody v Praze.

Projekt a stavba byly schváleny městským zastupitelstvem dne 12. května 1908, se stavbou se začalo v následujícím roce. Projekt měl dvě etapy: v roce 1910 byla dokončena parní elektrárna s dekorativním komínem z neomítaných režných cihel, který byl po ukončení jejího provozu v roce 1946 zbourán, a hydroelektrárna, která byla dokončena v roce 1912. Vybavení parní elektrárny s čtrnácti transformátory dodaly Křižíkovy závody a první tři Francisovy turbíny do navazující vodní elektrárny dodala firma Elektrotechnické akciové společnosti, dříve Kolben a spol. Veškeré technické vybavení a zařízení navrhl Karel Novák, ředitel pražských elektrických podniků. Přilehlý osmnáctimetrový most přes Labe se dvěma zdymadly postavila hradecká betonářská firma Františka Jiráska, který se v té době podílel na výstavbě Kotěrovy budovy muzea, a pražská firma Kress & Bernard.

Autorem architektonického návrhu je architekt a specialista na vodní stavby František Sander. Sander po roce 1900 a po své cestě do Spojených států realizoval zdymadla v Hoříně a Miřejovicích, Dům plavidelníka na ostrově Štvanice či návrhy budov přístaviště v Holešovicích. Z těchto projektů vycházel i při návrhu komplexu hradecké vodní elektrárny Hučák. Charakteristické jsou plné oblouky oken (zdymadlo s hydroelektrárnou v Miřejovicích), uplatnění dekorativních kamenných prvků a užití kyklópské vazby pilířů, zdí a podezdívek (hořínské zdymadlo) či střídání hladké a hrubé omítky s plochami a lizénami z neomítaných režných cihel (budovy v holešovickém přístavu). 

První objekt z let 1909–1912 měl dispozici do písmene L, přičemž první část parní elektrárny s komínem byla umístěna v severním křídle směřujícím do dnešní Křižíkovy ulice, zatímco pozdější hydroelektrárna navazovala na most se zdymadly a byla opatřena věží s mansardovou střechou, s hodinami a se štukovým městským znakem. František Sander v návrhu elektrárny Hučák ve svém prvním královéhradeckém projektu dokonale skloubil moderní prvky exteriéru, jako jsou nezdobené plochy fasády členěné pouze cihlovými lizénami, stupňovité korunní římsy a velká industriální okna s historizujícími, konkrétně barokními prvky, jaké zde představují entazované pískovcové sloupky, balustrády, monumentální kamenné klenáky, mansardové střechy nebo kamenné čučky. Interiéry byly strojově jednoduché a účelné – uplatnily se zde dlažba a keramické obklady od firmy RAKO a kovové zábradlí a konstrukce. 

V letech 1922–1924 byla z kapacitních důvodů elektrárna dostavěna o nové křídlo směřující do Křižíkovy ulice plně respektující původní Sanderovo pojetí fasády. Celý komplex prošel rekonstrukcí exteriérů v 90. letech a znovu v letech 2010–2013, kdy došlo také k repasi a výměně okenních výplní. 

LZL