Sbor kněze Ambrože

Už urbanistická soutěž v roce 1925, která řešila především podobu Ulrichova náměstí v Hradci Králové a regulaci Labské kotliny, měla ambici nabídnout stavební program pro budoucí zástavbu Labské kotliny. Součástí zadání bylo umístění divadla, katolického kostela a kostela nové Církve československé, jež vznikla po roce 1918 odštěpením od katolické církve pod vedením Karla Farského. Až do roku 1925 nová reformovaná církev, která podporovala národní a čecho-slovakistickou myšlenku, neměla jasno v tom, jak má vypadat její svatostánek. V roce 1925 vypsala soutěž na typové kostely pro různě velké farnosti, v níž se ukázalo, že ideálem má být nový, puristický styl. Z této soutěže, kterou svými návrhy obeslali přední architekti mladé progresivní generace (Adolf Benš, Ludvík Hilgert, Karel Honzík), se ale žádný konkrétní návrh nerealizoval. V této době bylo na vzestupu také kremační hnutí, které bylo v našich zemích uzákoněno až v roce 1919 tzv. Lex Kvapil.

Spojení avantgardní architektonické formy s progresivními snahami reformovat moderní kostel a současně vyhovět požadavku nového způsobu pohřbívání do kolumbárií se zhostil poprvé až Josef Gočár v Hradci Králové v roce 1926. Jako člen Církve československé nejlépe porozuměl ambicím církve. Zatímco evangelík Oldřich Liska ve svém soutěžním projektu Ulrichova náměstí a regulace Labské kotliny navrhoval sbor Církve československé zasadit do blokové zástavby, Gočár navrhl samostatnou stavbu na nezvyklé parcele ostrého rovnoramenného trojúhelníku. Do ostrého úhlu zasadil samotný kostel se samostatnou kampanilou, do základny dva kubické objekty vedení diecéze a fary. Uprostřed komplexu navrhl obdobu zahloubeného rajského dvora s parkovou úpravou, kolem kterého se rozprostírá krytý ochoz s kolumbáriem.

Stavba měla být „navštěvována jak pozůstalými, […] nýbrž i cizími návštěvníky města, zajímajícími se o moderní stavební způsoby, neb o zřizování kolumbárií atp. Na letošní rok jest oznámeno několik exkurzí z mezinárodních kongresů.“ Gočárův projekt se tak měl stát pro další budování sborů Církve československé příkladným prototypem.

Chrámová část nebyla původně zamýšlena v čistém, nezdobeném výrazu, jak byla nakonec realizována, a Gočár tedy neplánoval stavbu jako demonstraci nautického, bílého funkcionalismu. Gočárův prvotní záměr z roku 1925 byl založen na „principech střídání vertikálních objemů hmot s horizontálními“, jak projekt z dochovaného axonometrického plánu popisuje Jakub Potůček. Ani definitivní projekt z března roku 1926 se k funkcionalismu příliš nepřikláněl. Mohutné okenní šambrány měly být barevné, kruhová okna měla být vyplněna vitrážemi ve tvaru patriarchálního kříže, na věži měl být velký stylizovaný symbol kalicha a pásové otvory věže měly být vyplněny texturou z cihel sestavených vodorovně a příčně. Tyto plány byly dne 4. června 1926 schváleny. Na zjednodušení projektu se podílel tehdejší Gočárův zaměstnanec Josef Havlíček, který projekt přiblížil avantgardnějším formám. Chrámová část je nesena železobetonovou konstrukcí s piloty zasazenými do země, věž sestává z železobetonového rámu vysokého 26,35 m o půdorysu 7,4 × 3,7 m. Základní kámen byl položen 8. srpna 1926, kolaudační komise se sešla 30. dubna 1929.

Církev československá se těšila velké oblibě představitelů města, v kolumbáriu sboru je pohřben starosta František Ulrich, ač křtěný katolík, nebo jeho nástupce Josef Pilnáček.

LZL