Činžovní dům Bedřicha Honzáka

V roce 1931 se do Hradce Králové naposledy vrátil manželský architektonický pár Theodora Petříka a Milady Petříkové-Pavlíkové. Stalo se tak díky zakázce lékaře Bedřicha Honzáka, který významným způsobem zmodernizoval nemocniční péči v Hradci Králové a zasloužil se především o rozvoj chirurgie. Honzák byl před válkou primář celé nemocnice, po jejím rozšíření a rozvětvení oddělení ve 20. letech vedl oddělení pro chirurgii, gynekologii a porodnictví. V první polovině 20. let, kdy Petřík s Petříkovou-Pavlíkovou v Hradci pracovali na dokončení rolnických učilišť v Kuklenách, požádal svou neteř Miladu Petříkovou-Pavlíkovou a jejího manžela o návrh rodinného domu. Podobně jako další významní a bohatí obyvatelé Hradce se i Honzák později rozhodl investovat do nemovitostí, což vedlo na začátku 30. let k výstavbě nárožního činžovního domu čp. 789.

Poučeni architektonickou avantgardou se Petřík s Petříkovou-Pavlíkovou oprostili od dekorativních forem pozdního kubismu a fasádu pojali jako nečleněnou plochu, prolomenou širokými okny. Parter zabíraly prosklené výkladce obchodů, z podkroví vystupovala zapuštěná krytá lodžie.

Podle projektu mělo přízemí obsahovat především obchodní prostory, Petříkovi plánovali čtyři obchody se samostatnými vstupy z ulice a v západní části jeden dvoupokojový byt, v alternativním návrhu mělo jít o pět obchodů (byt měl být nahrazen jedním obchodem). Středem domu vede půlkruhové schodiště s původně plánovanou výtahovou šachtou, jež se postupně stávala standardem činžovních domů. Ve vyšších patrech architekti navrhli vždy tři velkoryse disponované třípokojové byty, přičemž obytné pokoje vždy směřovaly do ulice. Součástí všech bytů byl pokoj pro služku, a oddělená toaleta a koupelna.  

LZL