Kiosky Pražského mostu

V souvislosti s bouráním hradeb a stavebním rozvojem města především na pravém břehu Labe směrem k Pražskému Předměstí bylo klíčové komunikační propojení břehů Labe. Někdejší dřevěný pevností most přestával stačit a v roce 1907, v souvislosti se zpevněním koryta Labe ve městě, bylo rozhodnuto o výstavbě nového mostu. Projektem byl pověřen mostní inženýr Adolf Janoušek, který navrhl odlehčený kovový most, podobný soudobému pražskému mostu pod letenským svahem od Františka Mencla a Jana Kouly v Praze z let 1907–1908.  Volba materiálu měla obchodní aspekty. Starosta František Ulrich totiž udržoval blízké styky s vedením firmy Märky, Bromovský a Schulz, která most také realizovala. Most se měl stát nejen fyzickou, ale i symbolickou spojnicí mezi starým městem a nově se rozvíjejícími čtvrtěmi. Byl to patrně právě nedostatek symbolických forem, který přiměl Františka Ulricha a městskou radu k zadání doplnění mostu o kiosky a další dekorativní prvky. Záhy poté, co byl nový most Aloisem Janouškem dostavěn, navrhla městská technická kancelář, patrně po vzoru některých nových významných mostů v Praze, doplnit jeho symbolický význam o městotvorné dostavby a doplňky. Kotěra s Ulrichem se na doplnění mostu o čtyři kiosky a osvětlovací oblouky začali domlouvat už v roce 1909, projekt vznikl o rok později a realizace proběhla v letech 1911–1912. Kiosky Kotěra neprojektoval sám, přidělil zpracování návrhu i dozor nad realizací svému studentovi a zaměstnanci, architektu Ladislavu Laudovi, který u Kotěry studoval nejprve na uměleckoprůmyslové škole (1908–1910) a pak na Akademii (1910–1914). Dokládá to nedatovaný dopis Ladislava Laudy tajemníkovi muzea Miloslavu Oehmovi, že se do plánů zaslaných do muzea připletl návrh detailu mřížky pro kiosek u mostu.

Jižní kiosek na pravém břehu sloužil jako veřejné toalety, severní jako prodejna ovoce a květin. Na levém břehu měla severní stavba pojmout strážnici a jižní skrýt transformátor. Strážnice byla doplněna půlkruhovým zaskleným předstřeším nad obslužným okénkem. Na pravém břehu Kotěra přistoupil k přízemním stavbám oválného půdorysu završeným zvonovou střechou, na levém břehu k přízemním rotundám uzavřeným nízkou plechovou kopulí s cimbuřím. Kovové kandelábry byly původně opatřeny šedým nátěrem s červenými prvky.

Hradecké kiosky lemující most a vztyčené nad vodní hladinou tvoří bránu do starého města. Měly tedy symbolizovat historicitu slávu města. Kiosky na levém břehu jsou vztyčeny na kruhovém půdorysu a uzavírá je atika v podobě středověkého cimbuří. Kiosky na dosud skoro nezastavěném břehu převzaly podobu věžiček na elipsovitém půdorysu se zvonovou střechou, které byly rozesety po hradecké pevnosti.

Výstavba kiosků čelila v místním tisku ostré kritice. Prvním aspektem bylo to, že kiosky zůstaly po dokončení dlouho prázdné – obchodníky byl obsazen pouze jeden, původně určený na prodej ovoce a květin. „Paní Šandová se nakonec ustrnula a šla do jednoho se sodovou vodou (co tam bude dělat v zimě, když ani některý den v nejparnějším létě neprodá za korunu sodovky?)“, ptal se rozhořčený pisatel v časopisu Ratibor. Kritiku sklidila i symbolická forma staveb: „Doufejme, že v nejbližší době bude se zase nějaký ten kiosek stavět, p. prof. Kotěra udělá tentokrát návrh, kde předepíše užíti zlata a diamantů a všechno se stane, protože se Hradec Králové stává flancovním městem (flanc – výraz převzatý z němčiny = neodůvodněné vychloubání, planá okázalost; pozn. red.). Město, jehož obecní domy jsou v nejhorším stavu ze všech [...], může si už nějaký ten špás dovolit.“

LZL