Činžovní dům Františka Steinfelda

V roce 1932 zakoupil poslední nezastavěnou proluku v bloku činžovních domů za Kotěrovou budovou muzea právník a významný představitel hradeckého Sokola dr. František Steinfeld. Čtyřpatrový dům se zvýšeným přízemím měl pojmout kanceláře Steinfeldovy advokátní praxe, jeho velkorysý byt a činžovní byty, určené především Steinfeldovým zaměstnancům a jejich rodinám. Volba architekta padla na osmadvacetiletého Františka Bartoše, absolventa školy Josefa Gočára.

František Bartoš, poučený nejaktuálnějšími architektonickými a konstrukčními trendy, navrhl dům, jehož konstrukce byla tvořena železobetonovým skeletem. Oproti ostatním domům i navzdory, do té doby platnému, regulativu má dům podle avantgardní doktríny rovnou střechu. Exteriér je členěn horizontálními trojdílnými okny, byt v prvním patře je osvětlen pásovým oknem z průběžného balkonu. Přízemí je mírně zapuštěno oproti uliční čáře a stejně tak poslední patro ustupuje. Podle prvotních architektových návrhů měl být prostor zapuštěného přízemí a posledního patra obložen kachlíky, k tomu ale nedošlo. Sokl umístěný vedle hlavního vstupu do průjezdu měl být patrně osazen sochou, k čemuž ale také nedošlo. V prostoru zapuštěného přízemí se měla nacházet zeleň – kordon nízkých keřů.

Nosné byly hranolové pilíře a v bytech měly formu sloupů na kruhovém půdorysu, veškeré příčky byly na konstrukci nezávislé a mohly si dovolit různé dispoziční extravagance. Toho architekt využil k tomu, aby každé patro mělo zcela jinou dispozici. Samotné nosné pilíře měly v každém patře jiný počet a jiné rozestupy, což vyžadovalo ze strany stavitele ojedinělé konstrukční řešení. Zvýšené přízemí obsahovalo kancelář a byt domovníka, první patro s průběžným předsunutým balkonem obsahovalo velkorysý Steinfeldův byt, který byl samostatným schodištěm propojen s kanceláří v přízemí, druhé patro obsahovalo dva byty, třetí tři byty a čtvrté opět dva menší byty, prádelnu a sušárnu. Jako projev estetického funkcionalismu se v přízemí v prostoru kanceláří a v prvním patře ve Steinfeldově bytě nacházely esovitě zvlněné chodby, prosklené stěny, a především velké koupelny.  

Hlavní schodiště domu prochází jeho středem a je zasazeno do půlkruhového proskleného rizalitu vystupujícího do dvora. Nevelký dvůr byl členěn na zapuštěný spodní dvůr na úrovni suterénu, část se zahradou, dvůr obsahoval tři garáže dostupné z průjezdu a provozní prostor.

Steinfeldův dům představuje ojedinělý projev architektonického funkcionalismu v Hradci Králové a podle dobového tisku měl být příkladem „opravdu vzorného bydlení, jež přispívá k radosti ze života“ a „nejmodernějším typem činžovního domu“.  

LZL