První královéhradecká přádelna bavlny Dr. Richard Anninger

V roce 1908 byla Richardem Anningerem, synem textilního továrníka Wilhelma Abela, založena První královéhradecká přádelna bavlny Dr. Richard Anninger. Vypracováním projektu továrny byl pověřen odborník na průmyslové stavby a absolvent pražské techniky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ architekt Bruno Bauer. Ten pro továrníka v roce 1907 navrhl dvoupodlažní budovu se železobetonovým skeletem, jednu z prvních tohoto typu v českých zemích. O výstavbu v letech 1908 až 1911 se postarali stavitelé Bohumír Hollman a Josef Jihlavec.
 

V této první fázi se jednalo o hlavní tovární budovu s kotelnou, dvorní trakt a samostatně stojící objekt skladiště a kolny. Dominantou se kromě dnes již neexistujícího komína v jihovýchodním traktu budovy stala sprinklerová věž ve střední části západního traktu přádelny. V jižní části objektu se pak nacházela druhá, nižší věž se stanovou střechou, která zanikla při pozdějších stavebních úpravách. Fasáda továrny sice byla ještě členěna tradičními dekorativními prvky (kordonové římsy, polosloupy, nápodoba bosáže, segmentově zakončená okna prvního patra), avšak v několika detailech bychom našli i ozvuky aktuálního secesního tvarosloví, zejména v případě dominantní sprinklerové věže se zdobnou atikou a nápisem „Přádelna“ v typickém secesním písmu. Veškeré parní stroje dodaly kuklenské strojírny Broumovský, Šulc a Sohr.
 

Kolna byla pojata jako drobná přízemní stavba z hrázděného zdiva s pultovou střechou, skladiště pak jako přízemní stavba s valbovou střechou, jehož fasáda byla provedena v kombinaci polosloupů z režného zdiva a omítaných ploch.
 

Hlavní tovární budova byla v letech 1911–1912 rozšířena o 5 polí v severním traktu do dnešního rozsahu. Stavbu provedla firma Bohumír Hollman a spol. V roce 1912 došlo rovněž k rozšíření skladiště o 1 místnost a kolnu, která byla provedena stavitelem Vladimírem Procházkou podle vlastního projektu.
 

V letech 1913–1914 byla přistavěna přízemní kotelna pro třetí parní kotel. Stavba byla připojena ke střední části jihovýchodního traktu hlavní tovární budovy. Projektována i provedena byla firmou Vladimíra Procházky.
 

Provoz přádelny byl v letech 1916–1917 rozšířen o místnost pro trhací stroj, který zajišťoval zpracování starých bavlněných hadrů. Stavbu, umístěnou mezi hlavní budovu a dvorní trakt, projektoval i realizoval pouchovský stavitel Jan Vojtěch.
 

Zajímavou, samostatně stojící stavbou areálu byl vážní domek o 2 místnostech z roku 1915, který byl umístěn při vjezdu do areálu přádelny z někdejší Kydlinovské ulice. Domek byl pojat jako přízemní stavba s kamennou podezdívkou a sedlovou střechou. Výrazným architektonickým prvkem bylo krátké podloubí obrácené směrem k přádelně. Fasáda byla dekorována korunovou římsou, štít uliční fasády pak navíc lizénami a střídáním hrubě a hladce omítaných ploch. Směrem do ulice ústil oblouk podloubí a vpravo byl na fasádě naznačen slepý obloukový vstup, aby tak byla zachována symetrie fasády. Původní podoba domku vzala za své s nedávnými necitlivými úpravami.
 

V roce 1929 byla továrna převzata Rudolfem Steinským-Sehnoutkou. Pracovalo zde 425 zaměstnanců a k roku 1934 zde bylo umístěno téměř 37 000 vřeten na spřádání americké bavlny. Jednalo se o největší textilní podnik ve městě. V roce 1948 byla firma znárodněna a později přešla pod nově založený podnik Vertex, který zde provozoval výrobu skleněných vláken a laminátu. Právě z této doby pochází mnoho necitlivých úprav – došlo k odstřelu komína v jihovýchodní části podniku, výměně oken či zjednodušení fasády.
 

V roce 2003 byl zchátralý objekt zakoupen městem Hradec Králové, které sem po rekonstrukci v letech 2011–2012 podle projektu architekta Davida Vávry umístilo Centrum celoživotního vzdělávání.
 

KK