Díky politickým aktivitám starosty Františka Ulricha a snahám decentralizovat státní aparát nového Československého státu se sídlem ředitelství Československých státních drah stal Hradec Králové. Protože se počítalo s tím, že se Hradec stane metropolí železniční osobní i nákladní dopravy a důležitou křižovatkou, bylo rozhodnuto o zrušení nádraží z roku 1894 a výstavbě nové, monumentální a značně naddimenzované výpravní budovy. Ambice vyjadřoval dobový tisk: „[budova] má na dlouhou dobu vyhovovat budoucím požadavkům, zejména pokud jde o bezpečnost a pohodlí cestujícího obyvatelstva.“
Na přelomu let 1926 a 1927 stavitelská a projekční kancelář Václava Rejchla ml. vypracovala projekt, na němž se podílel čerstvý absolvent pražské techniky, Rejchlův mladší bratr Jan. Václav Rejchl ml. měl s projektováním místních nádražních budov zkušenost z války, kdy navrhoval se svým otcem Václavem Rejchlem st. Nádraží na Slezském Předměstí, v Kuklenách a ve Lhotě pod Libčany.
Dne 18. října 1927 bylo stavební kanceláři Václava Rejchla odesláno poměrně podrobné zadání stavby. Do konce roku 1927 měla kancelář vypracovat: náčrty výpravní budovy v měřítku 1:200, polohopisné plány, zadávací stavební plány v měřítku 1:100, příčné a podélné řezy v měřítku 1:100, ortogonální pohledy všech průčelí, statistické výpočty namáhání zdiva a konstrukcí, detailní rozpočet, plány instalatérských rozvodů, rozkresy stavebních a řemeslných detailů a seznam firem doporučených k provedení uměleckých a umělecko-řemeslných prací. Žádný z těchto projektů se bohužel nedochoval. Za včas odvedenou práci získal Rejchl spolu s bratrem Janem, kterého přizval ke spolupráci na tak rozsáhlém projektu, odměnu 135 tisíc korun. Návrhy mobiliárního vybavení a projekty elektroinstalace, plynoinstalace, topné struktury, výtahů a střech bylo honorováno zvlášť.
Budova je disponována kolem podlouhlé odbavovací haly ve tvaru písmene H, která sahá přes tři podlaží a je osvětlena střešními světlíky. Ve střední části se nacházely pokladny, kromě toho zde byly standardní služby jako holičství, restaurace, biograf atd. „Nádražní restaurace je zřízena jako hotelový podnik s cizineckými pokoji a sklepní vinárnou. […] V budově je také 15 bytů pro zaměstnance dopravního úřadu.“ Zde se informace rozchází s článkem v Kraji královéhradeckém, který uvádí jen 12 bytů. Buď nepočítal inspekční ubytovací prostory, nebo byl počet bytových jednotek během dokončovacích prací zredukován.
Exteriér představuje harmonické propojení požadavku monumentality nové výpravní budovy a moderních forem. Moderní formy představují velká prosklená pole se stylizovanými vitrážemi představující znak města a symboly železniční dopravy (okřídlené kolo, hlava Marta atd.). Monumentální ráz vtiskly budově výrazné lizény, lizénové rámce a náznak kanelury v parteru stavby. Jižní rizalit s pylonem byl osazen sousoším Josefa Škody. Sousoší je protikladem vysoké štíhlé věže, která tvoří dominantu celé části města a měla být i jakousi protiváhou historické Bílé věži. Věž je vysoká 46 metrů a je osazena ze tří stran elektrickým ciferníkem. Ciferník směřující k městu byl v noci osvětlen.
Z důvodu zpomalení dodávek stavebního materiálu, způsobeného hospodářskou krizí, se zprovoznění stavby značně zpozdilo, na což upozorňoval i dobový tisk. Budova nádraží byla otevřena v neděli 5. května 1935. Článek, který vyšel v Kraji královéhradeckém ke slavnostnímu otevření, vzpomíná nejprve kritiku předimenzovanosti projektu z „tučných let“ před ekonomickou krizí, ale vzápětí vyjadřuje přesvědčení, že se tato investice do budoucna vyplatí a podpírá to už tehdy úctyhodnými čísly: stanice měla celkem 555 zaměstnanců a vybavila denně 119 vlaků. Tato čísla ještě Přehled desetileté práce, který uvádí, že stanicí Hradec Králové denně projede 10 rychlíků, 58 osobních vlaků a 51 nákladních, pokladny odbaví kolem 3100, při nejsilnější frekvenci až 6100 jízdenek.
Velkorysá stavba byla upravována v 60. a 70. letech, v letech 2000–2003 proběhla celková rekonstrukce nádraží s rozšířením komerčních ploch. Další dílčí rekonstrukce proběhly v letech 2008–2010. Od roku 2018 probíhá obnova světlíků v odbavovací hale a další interiérové úpravy.
LZL
Výpravní budova je nemovitou kulturní památkou pod číslem v ÚSKP 16153/6-4536.
- Archiv stavebního odboru MMHK, dokumentace k čp. 914, Pražské Předměstí
- Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Nádraží AO-PP, inv. č. 245, sign. VII/1, č. k. 27
-
Kol. aut., Hradec Králové – přehled desetileté práce 1924–1934, Hradec Králové, 1934, s. 68
-
K otevření hradeckého nádraží, Kraj královéhradecký, roč. 1935, č. 34, s. 5
-
Marie Benešová; František Toman; Jan Jakl, Salón republiky. Moderní architektura Hradce Králové, Hradec Králové 2000
-
Jakub Potůček, Hradec Králové. Architektura a urbanismus 1895–2009, Hradec Králové 2009
-
Mojmír Krejčiřík, Česká nádraží, architektura a stavební vývoj, III. díl, Litoměřice 2009, s. 79
-
Ladislav Zikmund-Lender, Tři generace architektů: Václav st., Václav ml., Jan a Milan Rejchlovi, Hradec Králové, 2012, s. 80–83
-
Helena Rezková, Historie městské hromadné dopravy v Hradci Králové 1928–2013, Hradec Králové, 2013
-
Ladislav Zikmund-Lender, Struktura města v zeleni. Moderní architektura v Hradci Králové, Hradec Králové 2017