Josef Pilnáček, továrna na mýdla

Zakladatelem jednoho z nejúspěšnějších královéhradeckých podniků byl Josef Pilnáček (1853–1929), představitel třetí generace mydlářské rodiny. V roce 1875 založil vlastní dílnu se sídlem v domě č. p. 21 na Velkém náměstí; zdejší prostory si nejprve pronajímal, později je zakoupil a adaptoval. I ty však prosperujícímu podniku, který postupně rozšiřoval svůj sortiment a exceloval na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891, brzy přestaly stačit. S ohledem na technické a výrobní inovace nechal Pilnáček v letech 1895–1899 vybudovat moderní továrnu na prestižní adrese – Pospíšilově třídě, která se stala hlavní osou vznikající městské části s množstvím velkolepých palácových novostaveb.
 

Přízemní tovární objekt byl situován na nároží s Okružní ulicí. Hlavní architektonická pozornost byla věnována právě exponovanému nároží s nízkou jehlancovou střechou. Dominantou se staly výrazně převýšené štíty, které k němu z obou stran přiléhaly a které díky osově umístěným dekorativním „komínovým tělesům“, předsazeným až do líce fasády, evokovaly anglosaskou architektonickou tradici. Světlé omítky členily lizény a okenní nadpraží z neomítaného režného zdiva. Kromě prostor pro moderní strojové vybavení, truhláren, skladů a stájí objekt soustředil také byty pro zaměstnance.
 

Poté, co se v roce 1912 stal společníkem firmy syn Josef Václav Bohuslav Pilnáček, budoucí starosta města (1929–1942), se výroba ještě rozšířila o nové produkty (mýdlový prášek, toaletní mýdlo, parfémy). Areál továrny se dále rozrůstal, zčásti byl navýšen o patro a již k roku 1919 měl podobu rozlehlého uzavřeného bloku. 
 

Kancelář Ing. Václava Nekvasila a Roberta Schmidta v roce 1921 navrhla a o rok později i realizovala přístavbu parfumerie, která vymezila jihovýchodní okraj továrny. Hmotu patrového výrobního prostoru železobetonové konstrukce z jihu převyšovala věžice. Do dnešní doby takřka intaktně zachovalý tovární objekt je navíc na fasádě opatřen letopočtem realizace.
 

V roce 1923 bylo kanceláří Ing. Nekvasila a Roberta Schmidta navrženo a následně provedeno výrazné rozšíření původní tovární budovy v podobě rekonstrukce přízemí a nástavby prvního patra. Při této příležitosti byla západní strana nároží akcentována zdobnou stupňovitou atikou, dosud v intencích historizujících stylů.
 

O 2 roky později došlo k adaptaci administrativních prostor, stavbě bytů pro zaměstnance i rozšíření provozu voskárny. V roce 1926 pak následovala realizace nové svíčkárny, která nahradila dřívější nevyhovující prostory.
  

V roce 1930, kdy se společníkem stal Josef P. Z. Pilnáček, následovala stavba nové kotelny vybavené 2 parními kotly. V průběhu 30. let došlo také k adaptaci tovární budovy č. p. 281 při Pospíšilově ulici podle projektu Jana Rejchla. Továrna tehdy získala novou dominantu uličního průčelí v podobě čtyřpatrové přístavby s kancelářemi na severovýchodním okraji budovy. Její lapidární hranolový tvar, plochá střecha, hladká nečleněná fasáda a široká okna se už naplno hlásily k purizující linii funkcionalismu. V souvislosti s touto úpravou došlo i ke zjednodušení fasády staršího továrního provozu sousedícího s novostavbou ze západu.
 

Slibný rozvoj firmy, přerušený druhou světovou válkou, byl po roce 1945 obnoven. Prosperující podnik byl nicméně po únoru 1948 znárodněn a továrna i se zařízením převzata Československými tukovými závody, aby byla záhy poté uzavřena. Prostory tak využíval národní podnik Tesla a Výzkumný ústav elektrotechnické keramiky. Smutnou tečkou za více jak 80 let trvající rodinnou tradicí byla smrt Josefa Václava Bohuslava Pilnáčka, továrníka a jednoho z nejvýznamnějších královéhradeckých starostů. Ten v květnu 1949 zemřel na následky násilného přepadení.
 

Areál továrny byl po roce 1989 v zanedbaném stavu navrácen dědicům rodiny. Budovy se zachovaly v poměrně autentickém stavu, v rámci probíhající rekonstrukce došlo k obnově fasád či výměně některých původních okenních výplní za plastové. V současnosti v areálu, jež se znovu postupně probouzí k životu, sídlí řada drobných provozů, pro jejichž potřeby byly adaptovány některé části bývalé továrny. V nedávné době tak byla realizována moderně pojatá nástavba saun, korunující Rejchlem adaptovanou budovu.
 

KK