Akciová společnost, dříve Škodovy závody, továrna v Hradci Králové

V roce 1869 byla v Kuklenách u Hradce Králové založena První česká akciová strojírna, zpočátku se skromným provozem a odpovídajícím počtem dělníků. Nacházela se na výhodném pozemku v přímém sousedství železniční trati, díky čemuž do areálu mohla být hned následujícího roku zavedena vlečka. Podnik poměrně záhy, v roce 1879, získal nového majitele – firmu Märky, Bromovský & Schulz (později Bromovský, Schulz & Shör) – a následně prošel nevídaným rozvojem a rozšířením výroby. S ním přirozeně nastala i potřeba rozšíření a modernizace výrobních prostor. V roce 1909 došlo k fúzi s Pražskou akciovou strojírnou. O 5 let později již zavedený podnik kupují Škodovy závody v Plzni. Firma se stala jedním z předních výrobců lihovarnického, cukrovarnického a pivovarnického zařízení a její výrobky byly vyváženy do mnoha zemí světa. Zabývala se tehdy produkcí cukrovarů, parních a zemědělských strojů, kotlů, zařízení pro chladírny, jatka či mlékárny i výrobou jeřábů a mostních konstrukcí.
 

V letech 1871–1874 byla obcí Kukleny udělena povolení ke stavbám kotlářské dílny, cihelny, vážní budovy, pece a komína u kotlárny, jakož i 10 domů pro dělníky a řady menších provozních budov. Následně, v letech 1876–1878, byly dokončeny další tovární provozy. Jednalo se o stavbu soustružny na severovýchodním okraji areálu (č. p. 310) a k budově přiléhající kotelny, jakož i kotlárny (č. p. 325) na východním okraji při železniční trati. Skladištní kapacity byly rozšířeny o hlavní skladiště ve středozápadní části (č. p. 314) a dvojici skladištních budov ve středovýchodní části (č. p. 323 a 324). V roce 1895 byla dokončena nástavba druhého patra kancelářské budovy č. p. 155 ve středovýchodní části továrny, jejíž původní projekt byl schválen v roce 1880.
 

Dalším výrazným stavebním rozvojem areál prošel v letech 1906–1911, kdy byla dokončena přístavba montovny a soustružny na severovýchodě (č. p. 310), modelárna (č. p. 316) ve středozápadní části areálu, skladiště prken ve střední části (č. p. 317), kovárna a svařovna na severozápadním okraji (č. p. 309) a mědikovna (č. p. 325) na severovýchodě. V dlouhém výčtu jmenujme ještě 5 skladištních budov ve středozápadě a středu areálu (č. p. 317, samostatně stojící skladiště železa, přístavba skladiště rour k č. p. 314, 319, 328) z let 1908–1911, dále dvojici skladišť na severozápadním okraji při pozdější dělnické čtvrti „Žižkov“ (č. p. 313) z let 1910–1911 a komplex administrativních, obytných a provozních budov (č. p. 320–322), který uzavíral areál z jihu a stal se hlavním vjezdem do továrny z Pražské třídy. 

Z roku 1911 pochází 3 architektonicky hodnotné, dodnes relativně autenticky dochované, halové objekty, jejichž fasády kombinovaly odhalené režné zdivo a hladké světlé omítky. Prvním z nich je slévárna ve středu areálu (č. p. 315) vykazující rysy geometrické moderny, za jejímž projektem i realizací stojí firma Roberta Schmidta. Zbylými dvěma budovami jsou kotelna (č. p. 326) a strojovna (č. p. 327) při dnešní ulici Za Škodovkou. Jejich zdobná průčelí završená trojúhelnými štíty členily pilastry z odhaleného režného zdiva, plynule přecházející přes korunní římsu až nad úroveň střechy coby dekorativní „komínová tělesa“. Plochu zdi prolamovala trojice rozměrných prosklených tabulí a uprostřed štítu ještě kruhové, resp. elipsové okno.
 

Ještě před první světovou válkou v roce 1912 byla ve středozápadním okraji areálu při železniční trati dokončena budova rourárny a ve střední části skladiště modelů; téhož roku vznikla i nová kotlárna (č. p. 311), která byla ze západu přistavěna k soustružně a po skončení války dále rozšířena o přístavbu. Roku 1919 dále vznikla nová montovna, která ze severu navazovala na soustružnu ze 70. let 19. století, a byla dokončena dvojice skladišť modelů (druhé z nich s č. p. 318).
 

V letech 1923–1924 tehdejší majitel areálu, Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni, přistoupil k navýšení administrativních kapacit, a to ve dvou fázích – adaptací správní budovy z konce 19. století, která znamenala likvidaci její původní novorenesanční podoby, a výstavbou nové budovy železobetonové konstrukce č. p. 69, napojené na původní objekt z jihu pomocí spojovacího traktu. Jednopatrovou novostavbu se zploštělou valbovou střechou projektovala i realizovala firma Václava Nekvasila a Roberta Schmidta. V roce 1928 byla navýšena o patro, čímž se téměř vyrovnala výška celého administrativního bloku. Exteriér vykazoval řadu tradičních dekorativních článků: plochých i hrotitých lizén, polosloupů, profilovaných říms ad. Samotné profilované římsy na fasádě rozehrávaly poutavou hru světel a stínů. I přes řadu pozdějších zásahů si budovy zachovaly původní architektonický ráz.
  

Za druhé světové války byl podnik začleněn do válečné výroby. Z této doby pochází plány na výrazné rozšíření továrny. Mělo dojít  k výstavbě meziskladu odlitků, meziskladu polotovarů, mostárny, nářaďovny, přístavbě montovny, nástavbě patra kancelářské budovy. Rozvoj se měl přizpůsobit válečné realitě – v roce 1941 byl navržen protiletecký kryt, který měl stát na jihovýchodním okraji továrny.
 

Strojírny byly znárodněny v rámci první vlny znárodnění v roce 1945 a působily až do roku 1953 pod názvem Škodovy závody, n. p. Později byly pod křídla podniku převedeny strojírny a mostárny Alfreda Ippena. Od roku 1953 je firma známa jako Závody vítězného února. Mezi lety 1948 a 1989 dochází k jejímu dalšímu rozvoji. Jsou rekonstruovány a modernizovány stávající budovy, jakož i vystavěny nové výrobní haly. Podnik se specializoval na potravinářská a chemická zařízení (cukrovary, pivovary, koksovny, tlakové plynárny, zkapalňování a skladování zemního plynu), která vyvážel především do zemí východního bloku. V továrně bylo tehdy zaměstnáno přes pět a půl tisíce zaměstnanců, což z ní činilo jednoho z největších královéhradeckých zaměstnavatelů.
 

K příležitosti jedenáctého výročí „únorového vítězství“, 21. 2. 1959, byla ve vstupní části areálu odhalena monumentální pískovcová socha Kovák, zachycující kovodělníka s kladivem v nadživotní velikosti podle modelu tehdy již zesnulého královéhradeckého sochaře Josefa Škody z roku 1946.
 

Po roce 1989 byl podnik zprivatizován. Areál továrny dnes spravuje akciová společnost ZVU. Historický areál dnes slouží k drobné výrobě, skladování i administrativě, v části dodnes probíhá výroba strojního zařízení, ač ve výrazně redukované podobě. 

 

KK