Poliklinika

Stavba polikliniky na Slezském Předměstí v ulici Rudé armády (dnes Bří. Štefanů) byla dlouho plánována. Nové panelové sídliště s přílivem obyvatelstva potřebovalo zajistit řádnou zdravotní péči, neboť do té doby byly lékařské ordinace většinou rozptýlené. Autorem projektu, který vznikal v letech 1966–1967, byl architekt František Steiner. Stavba vyšla na 35 milionů korun.
 

Poliklinika budovaná v letech 1967–1974 měla poskytnout základní zdravotní péči pro 30 tisíc obyvatel (Nové Hradecko uvádí až 55 tisíc obyvatel) ze Slezského Předměstí, Slatiny, Pouchova, Věkoš, Piletic, Ruseka a Skaličky. Do ordinací specializovaných lékařů nakonec docházelo více jak 70 tisíc pacientů. Slavnostního otevření v sobotu 2. listopadu 1974 se zúčastnil tehdejší ministr zdravotnictví Jaroslav Prokopec. Ve své době se jednalo o jedno z nejmodernějších zařízení v republice.
 

Symetricky koncipovaný komplex pracuje s kontrastem vertikálních a horizontálních linií. Dominantou se stala šestipodlažní ústřední budova s rozměrnými čtvercovými okny, situovaná kolmo k příjezdové silnici tak, aby tvořila protějšek shodně orientovaným věžovým panelovým domům. Další dva výrazně nižší, rovnoběžné pavilony o dvou podlažích jsou s hlavní budovou propojeny přízemními spojovacími trakty, které komplex uzavírají do jednoho kompaktního celku se dvěma pobytovými atrii. Ta jsou dodnes ponechána v původním stavu s pestrou skladbou dlažby, zeleně i se zídkami a vodními plochami; v dnešní době však viditelně chátrají. Fasádu autor oživil nejen zvoleným hmotovým uspořádáním s předsazenými prvními patry postranních pavilonů, ale také volbou barevnosti omítek, kdy parter získal na rozdíl od světle pojatých vyšších částí tmavě šedou barevnost.
 

Celé jedno křídlo bylo v přízemí určeno výhradně pro dětské pacienty, druhé bylo zařízeno jako rehabilitační oddělení. Umístění některých ordinací je v budově koncipováno v systému „dvojčat“, jak uvádí dobový tisk. Dvě ordinace mají společnou čekárnu. Byly určeny především pro obvodní lékaře a usnadňovaly jejich vzájemnou zastupitelnost.
 

Do vestibulu hlavního vstupu s autorskými svítidly byla umístěna keramická mozaika s motivem matky s dítětem od královéhradeckého umělce Bedřicha Šimona a abstrahovaná volně stojící plastika, která je dnes nezvěstná a jejíhož autora se prozatím nepodařilo zjistit. Součástí ústřední budovy je dodnes sloužící oběžný výtah „páternoster“, jeden ze dvou dochovaných v Hradci Králové. Komplex si zachovává i řadu dalších autentických prvků, včetně např. dlažby ve schodišťové hale, a zasluhoval by citlivou rekonstrukci, která by je nadále respektovala.

KJ