Antonín Petrof: Továrna na piana

První klavír značky Petrof byl vyroben v roce 1864. Sestavil ho spolu se svým otcem vyučený truhlář Antonín Petrof. Samotná firma je ale registrována až v únoru 1865 a o rok později už v jejím čele stojí Antonín. Pro sídlo továrny kupuje hostinec se strategickou polohou na hlavní cestě do Brna. Z podniku se 6 zaměstnanci se stává prosperující a zavedená továrna na výrobu pian a nositel titulu c. a k. dvorní továrna. V roce 1934 měl podnik 270 zaměstnanců a vyráběl 100 pian a pianin ročně. Díky továrně Petrof, ale i menším provozům Jana Bárty a Josefa Kašpara, bylo v Hradci Králové a okolí ve 30. letech soustředěno 28,5 % počtu zaměstnanců v průmyslu pian a více jak 31 % kapacit dle výkonu strojů v Československu.
 

Stávající budovy bývalého hostince již koncem 19. století přestaly vyhovovat rozrůstajícímu se provozu firmy. V roce 1900 byl tak podnik rozšířen jižním směrem o přízemní dílnu se sušárnou, jejíž exteriéry byly členěny omítanými a neomítanými zděnými plochami, štuky a nadokenními obloukovými římsami. V roce 1902 byla firmě povolena přístavba druhého patra původní tovární budovy č. p. 207 na jihozápadním okraji areálu a v roce 1905 následovala přístavba jejího dvorního traktu. V průběhu roku 1908 byla továrna rozšířena severozápadním směrem, kdy ke stávající budově na půdorysu písmene L při dnešní ulici Na Brně přibyla zděná trojpatrová budova dílen krytá valbovou střechou a v každém patře prosvětlená čtveřicí špaletových oken. Fasáda novostavby stylově navazovala na stávající tovární provozy – dekorována byla kordonovými římsami, okna v přízemí pak podokenními a nadokenními obloukovými římsami z režného neomítaného zdiva, okna v dalších patrech byla rámována šambránami a fasáda zakončena korunní římsou. Dalšího rozšíření severozápadním směrem se továrna dočkala v letech 1909 až 1910, kdy byla k dílnám z roku 1908 přistavena třípatrová budova dílny se strojovnou krytá valbovou střechou. Stavební dokumentaci i realizaci provedla firma Františka Jaroslava Černého. Fasáda svým pojetím navazovala na sousední stavby. V přízemí byl umístěn průjezd do dvora továrny, dále pak 2 místnosti dílen a strojovny. V dalších patrech byla situována vždy dvojice dílen.
 

Co se týče provozního zázemí firmy, v roce 1908 továrna získala novou kotelnu, další pak v letech 1924 a 1941, novou strojovnu v roce 1935. V souvislosti s modernizací firmy bylo v září 1934 vydáno povolení ke stavbě a užívání benzinové čerpací stanice a lakovny. 
 

V únoru 1925 byla na severozápadní straně areálu zahájena stavba nové pětipatrové tovární budovy s plochou střechou a pláštěm z neomítaného režného zdiva, která navazovala na stávající tovární provozy pojednané výše. Stavba projektovaná i realizovaná opět firmou Františka Jaroslava Černého byla dokončena již v listopadu 1925. Fasáda přízemí byla jednodušší, prosvětlená kovovými továrními okny. Další 3 podlaží byla dekorativnější; oživení bylo zajištěno polosloupy z režného neomítaného zdiva, které ohraničovaly dvojici čtyřdílných členěných špaletových oken. Exteriér prostupovaly lizény a dvojice kordonových říms s metopami, oddělující přízemí s prvním patrem a vymezující počátek čtvrtého patra. Poslední dvě patra byla určena střídáním neomítaných a omítaných ploch. Nad korunní římsou se tyčil štít s nápisem „ANT. PETROF“. Směrem do dvora vybíhalo dvorní křídlo s věží vystupující nad uliční trakt ve výšce jedné okenní osy. Zde bylo umístěno schodiště, výtah a v každém patře pak šatna a toalety. V přízemí byla situována strojovna, v následujících patrech dílny. Budova se jako jedna z mála v areálu dochovala v téměř intaktním stavu, jedinou viditelnou změnou se stala výměna většiny původních oken za novější.
 

Za druhé světové války podnik čelil snížené poptávce i odlivu pracovních sil v důsledku jejich nuceného nasazení v Německu. V továrně se vyráběly bedničky na munici. Přesto v jejím průběhu roku 1943 vznikl další projekt rozšíření, tentokrát od Oldřicha Lisky, který počítal opět se zvýšením stávající továrny o patro a s dostavbou křídla k dnešní Brněnské ulici. K jeho realizaci se však nepřistoupilo.
 

Po roce 1945 továrna překonala válečnou krizi a slibně se rozvíjela, nicméně v roce 1948 došlo ke znárodnění firmy a jejímu začlenění pod Továrny na piana a varhany. I tehdy však podnik prosperoval a uváděl na trh nové typy pian, a to pod zavedeným názvem Petrof. Došlo také k výraznému rozšíření areálu o nové administrativní a výrobní prostory, jakož i úpravě stávajících prostor, které kromě úprav dispozic spočívaly ve zjednodušení fasád. V roce 1990 je podnik transformován na státní podnik, o 11 let později pak přechází do výlučného vlastnictví rodiny Petrofů, kteří tovární provozy postupně rekonstruují a pokračují ve 160leté rodinné tradici. V letech 2017–2018 se komplex rozrostl o přístavbu obchodního a kulturního centra PETROF Gallery, jehož cílem je podpořit kulturní a společenský rozvoj regionu i hudební vzdělávání. Jeho dominantou se stal bohatě prosklený hranolový objekt. Projekt vypracovali Janis Vlachopulos a Vladimír Lavrík ze společnosti Adonis Projekt.

 

KK