Sídliště Slezské Předměstí

Sídliště Slezské Předměstí bylo vystavěno v severovýchodní části města Hradce Králové coby zdejší první panelové sídliště. Svého času bylo také největší, toto prvenství ale později překonalo sídliště na Moravském Předměstí. Jeho páteří je Pospíšilova třída, na kterou navazuje třída SNP. Tato hlavní osa spojuje Slezské Předměstí s historickým jádrem a rozděluje ho na dvě základní části: Slezské Předměstí – sever a Slezské Předměstí – jih. Dále se pak dělí ještě na několik dalších celků. Nejstarším z nich je Sídliště Markovická.
 

Návrhů na zástavbu Slezského Předměstí vzniklo několik už v 1. polovině 20. století. Pod nimi se objevila významná jména architektů, jako byl Jan Rejchl, Oldřich Liska, Josef Havlíček nebo František Bartoš. Definitivní, velkoryse pojatou studii zpracoval jako hlavní projektant architekt Jan Zídka v roce 1959, přestože výstavba bytových domů s obchodním parterem podél Pospíšilovy třídy byla v té době už dva roky v běhu. Schéma zástavby si zakládalo na kontrastu nízkých a vysokých deskových domů, rozmístěných vůči sobě v dostatečných odstupech tak, aby byly zachovány prostorové kvality území a vytvořeno příjemné pobytové prostředí, doplněné navíc o bohatou zeleň. Pestrost území zajistil i rozmanitý způsob posazení domů – paralelně, kolmo i diagonálně vůči ulicím. Až do roku 1962 nicméně nebylo jasné, zda-li se v rámci státem stanovené I. etapy výstavby k realizaci Zídkova návrhu přikročí, nebo bude-li upřednostněno paralelně plánované sídliště Labská kotlina II. Z rozhodnutí vlády bylo nakonec vybráno právě Slezské Předměstí.
 

Komunikační síť městské části byla dána již před plánovanou výstavbou, proto se jí musel územní plán zčásti přizpůsobit. K demolici starších, většinou rodinných stavení došlo jen v malé míře. Jednalo se o 39 rodinných domků a 1 bytový dům. Záměrem projektantů bylo v rámci sídliště vystavět skoro 4 200 bytů, které měly začít sloužit téměř 15 000 lidem, což se podle sčítání v roce 1970 ukázalo jako nadhodnocené.
 

Jak bylo zmíněno výše, výstavba započala na Pospíšilově třídě, jejíž severní stranu v roce 1958 olemovaly horizontální deskové domy s bohatě proskleným obchodním parterem, vystavěné v rámci typizované soustavy T02B a T03B. Dominantou ulice se stala pozdně modernistická budova hotelu Alessandria s velkorysou pískovcovou plastikou Vladimíra Preclíka Květ Polabí. Přestože výše zmíněné stavby měly příčky vyzdívané z cihlových tvárnic, na sídlišti získaly jednoznačnou převahu domy panelové, realizované dle krajské technologie systému HK z roku 1960. Ta byla v hradeckém Stavoprojektu vyvinuta v roce 1960 a později dále zdokonalována. Systém byl užíván pro řadové rodinné domky i desetipatrové bytové domy.
 

Starší část sídliště, Slezské Předměstí – sever, byla vystavěna v letech 1963–1966 (řada dokončovacích prací však měla ještě poté značné průtahy). Na jihovýchodě je ohraničena Pospíšilovou třídou a třídou SNP, na západě Pouchovskou ulicí a na severu železniční tratí. Jejím přirozeným centrem se stalo území okolo střediska Severka, kam bylo soustředěno základní i rozšířené občanské vybavení (společenský sál s kinem, knihovna, čítárna, klubovny, restaurace, ordinace a řada dalších služeb). Právě na Slezském Předměstí – sever v Gagarinově a Markovické ulici začal hradecký Stavoprojekt stavět první experimentální domy, které ověřovaly nové montážní systémy; jinak zde ale převažuje typ panelových domů HK60. V Severní ulici se mj. nachází nejdelší panelový dům sídliště o 316 metrech a 20 vchodech, lidově nazývaný „kravín“ (realizace 1963–1964).
 

Slezské Předměstí – jih bylo vystavěno v letech 1965–1968 (opět ale s četnými navazujícími průtahy). Urbanistický celek je na severu ohraničen ulicemi Pospíšilova třída a třída SNP a na jihu ulicí Víta Nejedlého, na kterou navazuje ulice Bratří Štefanů (dříve Rudé armády). Jeho společensky významnou částí se stala Jižní ulice a její bezprostřední okolí, kde se kromě základní školy a polikliniky nacházela sedmipodlažní budova královéhradeckého Stavoprojektu (z původního ambiciózního záměru vlastní administrativní budovy, která měla být nejvyšší stavbou v republice o 18 až 20 podlažích a měla mít experimentální ocelovou konstrukci a obklad z makromolekulárních hmot, nakonec sešlo). Převažuje zde typ domů HK65, nicméně našly zde místo i domy netypizované – 4 třináctipodlažní bytové domy při třídě Bří. Štefanů s kombinovanou konstrukcí (montovaný skelet s užitím plynosilikátu na obvodový plášť).
 

Sídliště soustředí 3 základní školy (ZDŠ na tř. SNP, ZDŠ Sever, ZDŠ Jih), několik školek a jeslí. Jak bylo obvyklé, jejich okolí doplňovala umělecká díla, např. socha Kočky před jeslemi v Gagarinově ulici, jejíhož autora se prozatím nepodařilo jednoznačně určit, nebo sochy Karla Hyliše před ZDŠ Jih a ZDŠ na tř. SNP (odstraněna v 90. letech). Vyšší komfort měla obyvatelům přinést také další výbava, např. samoobslužné prádelny, které byly umístěny samostatně, některé v rámci technického vybavení obytných budov. Stejně tak vznikaly i garáže, stavěné samostatně nebo integrované do suterénu panelových domů typu HK.
 

KJ