Železniční stanice Slezské Předměstí

V 70. letech 19. století došlo k výstavbě trati v rámci rakouské Severozápadní dráhy z Chlumce nad Cidlinou přes Slezské Předměstí do Lichkova. Již v této době zástupci Hradce Králové usilovali o zřízení stanice v tehdy ještě samostatné obci Slezské Předměstí. Ta ale byla zřízena až v roce 1886.  

Výnosem c. k. ministerstva železnic z 12. dubna 1910 bylo rozhodnuto o vybudování nové „místní trati“ v rámci rakouské Severozápadní dráhy, která měla vést z Hradce Králové přes Slezské Předměstí, Černilov, Libřice, Královu Lhotu a České Meziříčí do Opočna. Tyto plány nicméně nebyly nikdy realizovány, v průběhu let tak bylo přistoupeno pouze k adaptacím stávajícího prostoru železniční stanice, kde byla v roce 1916 původní hrázděná čekárna nahrazena novou, dosud stojící výpravní budovou doplněnou komplexem dalších provozních budov. 

Projekt nové stanice z let 1915–1916 dispozičně vycházel z typizovaného drážního projektu č. 252/H. Zahrnoval výpravní budovu o dvou vůči sobě kolmých traktech odlišných funkcí (veřejná část a část s bytem přednosty stanice) a skladiště s nákladovou rampou. Dopravní obslužnost měla být zajištěna dvěma kolejemi. Stavbu realizoval Václav Rejchl st. spolu se synem Václavem ml. Na výsledném projektu, který se od normy 252/H odchyluje, se podíleli také autorsky.

Přízemní výpravní budova s přiznanou kamennou podezdívkou a výraznou polovalbovou střechou, doplněnou o oválné vikýře (volská oka), díky svému „venkovskému“, malebnému pojetí přirozeně zapadla do obecní zástavby Slezského Předměstí, které mělo tehdy spíše zemědělský charakter. Fasáda byla střídmě dekorována podokenními římsami a šambránami lemujícími trojdílná špaletová okna s tabulkovou výplní. Směrem ke kolejišti se otevírala dřevěná dekorativní veranda s nástupištěm.

Půdorysně byla výpravní budova rozdělena na dvě části s oddělenými vstupy. Východní trakt byl vyhrazen veřejnosti a soustředil předsíň, čekárnu a drážní úřadovny. Oddělené obytné prostory přednosty stanice byly situovány do kolmého západního traktu a disponovaly v přízemí dvojicí pokojů, kuchyní a hygienickým a provozním zázemím, v podkroví pak ještě jedním pokojem a půdními prostorami; obytná část byla navíc podsklepená.

Skladištní budova, umístěná východně od staniční, byla pojata jako přízemní zděná stavba obdélného půdorysu krytá sedlovou střechou a olemovaná zděnými rampami. Její fasáda s kamennou podezdívkou byla členěna lizénami a římsami z režného neomítaného zdiva.

V následujících letech, především v souvislosti se zvyšováním objemu nákladní dopravy na Slezském Předměstí, ředitelství státních drah v Hradci Králové opakovaně žádalo o rozšíření stanice. Tyto prosby poukazující na „nynější neudržitelný stav na zdejší zastávce“ způsobený „nedostatkem vhodných kolejí k vykládání a nakládání celoplošných zásilek“, jakož i „hromaděním vozů ve stanici“ byly podporovány nejen místní samosprávou, ale i nejvýznamnější zdejší firmou – Pilnáčkovou továrnou na mýdla. Postupně tak došlo k navýšení počtu kolejí a dílčím úpravám stanice. V únoru 1941 vznikl plán na rozšíření nákladiště a staniční budovy, který by znamenal demolici stávající výpravní budovy a její nahrazení novou přijímací budovou, jakož i rozšíření skladiště jeho prodloužením západním i východním směrem. K realizaci těchto poměrně ambiciózních plánů ale nedošlo. 

V srpnu 1942 byla stavební firmou Václava Hniličky z Třebechovic pod Orebem dokončena dvojice stavědlových domků, které byly vystavěny na západním a východním okraji stanice. Jednalo se o pozdně modernistické přízemní zděné objekty s předsazenou pultovou střechou a pásovými okny. Jejich fasáda byla provedena v kombinaci režného neomítaného zdiva a omítaných ploch. Téhož roku došlo rovněž ke stavbě nové nakládací rampy ve stanici, která měla sloužit potřebám Wehrmachtu a k jejíž výstavbě měla být využita vězeňská pracovní síla. 

Drobnější stavební práce pak ve stanici pokračovaly v následujících desetiletích. Výpravní budova se do dnešní doby dochovala v původní hmotě, v posledních letech nicméně došlo k jejímu zateplení. Dekorovaná fasáda byla nevhodně unifikována, řemeslná okna nahrazena nevhodnými okny z materiálu druhotné kvality, čímž zásadně utrpěl celkový výraz stavby. Skladištní budova, jež se zachovala v autentičtější podobě, je dnes užívána prodejnou sportovních potřeb. Celá řada drobnějších provozních budov nicméně v průběhu let zanikla. Ve staničním komplexu se nejautentičtěji zachoval západní stavědlový domek.  

KK