Palmová zahrada

V roce 1910 dostal Jan Kotěra příležitost od hoteliéra Jaroslava Urbana vtisknout architektonickou podobu jeho záměru rozšířit stávající grandhotel a zároveň rozšířit jeho služby a zatraktivnit jeho pověst. Jaroslav Urban se vyučil číšníkem v Karlových Varech a později vedl jáchymovský Radium Palace hotel. Jaroslav Urban byl v roce 1906 vybrán jako nástupce hoteliéra Morávka, který měl hotel v nájmu od okresního výboru před ním. Záhy se ukázalo, že dosavadní kapacity nestačí a Urban požádal o rozšíření hotelu. František Ulrich, starosta i předseda Okresního výboru, však nabídl Urbanovi za 450 tisíc korun hotel k privatizaci. František Ulrich údajně Urbanovi napsal: „Stejně byste za chvíli přišel se žádostí o nové rozšíření, tak se nám zdá, že i Hradec bude pro vás příliš malý, a proto si hotel kupte a upravujte si jej podle svého.“ Přes výdaj spojený s odkupem a dluh Urban záhy k rozšíření přistoupil, zakoupil sousední dvoupatrový novorenesanční dům na dnešní třídě Československé armády, který nechal přebudovat v polyfunkční objekt.

Řešení fasády obsahuje Kotěrův názor na konstruktivní členění, které počítalo s vysokými lizénovými rámci a mělkým ústupkovým rámováním plošných polí, jež uplatnil v soudobých projektech Urbánkova domu v Praze a částečně i banky v Sarajevu. V těchto projektech je dominantním prvkem fasády kontrast omítaných lizén s výplněmi z geometricky texturovaného režného zdiva, což však nemohl použít v případě hradeckého projektu. V případě Palmové zahrady ale musel celou fasádu omítnout. Do přízemí se totiž Kotěra rozhodl využít obvodové zdivo stávající novorenesanční budovy, což ho limitovalo právě v úpravě fasády.

Kotěra tedy fasádu rozčlenil na pět os, šestici lizén ukončily v parteru maskarony, které navrhl a zhotovil Jan Štursa. Pro hradecký grandhotel Sucharda navrhl a zhotovil pískovcové maskarony, které o rok později zopakoval v již značně stylizované podobě na fasádě sarajevské banky.

Program grandhotelu v Hradci Králové počítal se dvěma obchody s výkladci do ulice, barem, sklepní vinárnou, s třiceti novými pokoji v patře a do dvora vybíhal opět polyfunkční sál, pro nějž následně získal Urban koncesi na biograf. Pro výzdobu velkoryse prostorného sálu si Kotěra vypůjčil řadu dekorativních prvků z výzdoby muzea, kde na ní spolupracoval sochař Antonín Waigant či Karel Pavlík.  Uměleckou výmalbu (včetně suterénní vinárny) prováděl František Kysela. Jaroslav Horejc navrhl mříže a plastiku ve fontánce v čele sálu. Nábytek pro vinárnu, ale i sál, měl být „ve staročeském stylu,“ což bylo patrně přání hoteliéra, aby se zavděčil místnímu českému obyvatelstvu.

Polyfunkční sál s kinem, který měl kapacitu tisíc lidí, se však měl stát nejen dějištěm různých korporátních plesů či slavností různých komunit (konaly se zde výroční slavnosti katolické diecéze i židovské obce), ale také hlavní atrakcí celého Urbanova podniku. Záhy byl totiž sál zaplněn vzrostlými palmami, odkud získal své označení. Nezvykle ambiciózní hotelový a zábavní projekt Jaroslava Urbana byl později v tisku hodnocen následovně: „Podnikavostí pana Urbana dostane se v Hradci Král. hotelu, jaký vůbec v Čechách neexistuje a jakých je málo v Rakousku. Bude skutečnou atrakcí, která jistě svou přitažlivost na cestující obecenstvo v plné míře osvědčí.“

V letech 1922–1924 byl přestavěn někdejší novorokokový nárožní objekt hotelu, který také získal novou fasádu, kopírující fasádu Palmové zahrady od Jana Kotěry a maskarony Jana Štursy. V letech 2008–2010 byl objekt Palmové zahrady včetně polyfunkčního sálu rekonstruován.

LZL