Busta Bohuslava Balbína

Hradecký rodák, literát, historik a člen řádu Tovaryšstva Ježíšova Bohuslav Balbín za svůj život napsal řadu textů, učebnic, latinských školských komedií a básní. Mnoho let působil v Jičíně i v Hradci Králové jako pedagog a také jako misionář v různých oblastech Čech a Moravy. Nabyté znalosti z cest zúročil při sepisování svého životního díla Rozmanitosti z historie Království českého, které je považováno za první českou vlastivědnou studii. Balbínova tvorba se těšila veliké popularitě u českých obrozenců, a to především jeho Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého; ta byla vydaná dlouho po jeho smrti v roce 1688. O překlad této knihy se zasloužil v roce 1869 Emanuel Tonner (1829–1900), jenž v předmluvě vyzývá Hradečany, aby vystavěli Balbínův pomník. Tuto ideu však zmařil tehdejší nedostatek financí, proto byl jeho záměr dlouho odkládán. V 80. letech 

19. století vyvíjela iniciativu vlastenecká Společnost mládenců, která oslovila sochaře Josefa Strachovského. Ten navrhnul pomník v podobě stojící figury, avšak ani tento návrh nebyl z finančních důvodů realizován. 

 

Teprve po padesátileté odmlce byly přípravné práce obnoveny. Tuto skutečnost dokládá článek z roku 1938, kdy se v periodiku Venkov: České agrární strany píše: „Vzpomínku 

na královéhradeckého rodáka, dějepisce a prvního národního buditele Boh. Balbína v předvečer 250. výročí jeho smrti přednesl v městské radě starosta Pilnáček. Městská rada se usnesla, aby umělecký odbor uspíšil přípravu k uctění Balbínovy památky. Hradec Králové zbuduje svému velikému rodáku v nejbližší době pomník.“ O rok později byl tento úkol svěřen Josefu V. Škodovi. 

 

Škoda pomník pojal coby bronzové poprsí usazené na konzoli, jejíž čelní hranu doplnil nápis „B. BALBÍN“. Barokního učence oděl do řádového roucha a zachytil jej v soustředěném momentu s upřeným pohledem. Modernistický sochař tak zjevně neměl potřebu výtvarně exhibovat a zvolil archaickou formu, která konvenovala s barokní architekturou bývalé koleje a díky které se toto komorní dílo přirozeně, ba nenápadně včlenilo do historického prostředí.

 

Dílo mělo být symbolicky umístěno na fasádu bývalé jezuitské koleje ze dvou důvodů. Prvním je fakt, že zde Balbín vyučoval, a tím druhým, že koleje byly vystavěny na základech zbouraných měšťanských domů, kde se narodil. Vypuknutí druhé světové války však tento záměr zhatilo a poprsí bylo následně deponováno v místním muzeu. K osazení došlo až v létě roku 1969 na původně zamýšlené místo. O této události se psalo v Novém Hradecku následovně: „Na budově bývalé jezuitské koleje v Hradci Králové […] byla o letošních prázdninách odhalena busta velké postavy české kultury – Bohuslava Balbína.“ 

 

Pomník se tak po třiceti letech dočkal svého osazení, společně s tím byla naplněna Tonnerova idea vzdání holdu tomuto významnému kulturnímu činiteli.

 

JFB