Lesní hřbitov

Na Hrubé Skále stál lesní hřbitov už v roce 1906. Menší lesní hřbitovy byly založeny také v Boru u České Lípy roku 1909 a v Mostku u Vrchlabí vznikl lesní hřbitov v roce 1910. Architekt Dušan Jurkovič navrhl v roce 1916 lesní hřbitov v Przyslopu, jednalo se ale o malý oplocený hřbitov v lese, větší navrhl v roce 1917 v Lužné u Gorlic. Ve 20. a 30. letech se i díky zavedení zákonu „Lex Kvapil“ a sekularizaci pohřbívacích rituálů změnil přístup k podobě míst posledního odpočinku. Vliv získala populární Lebensreform a různá renaturalizační hnutí, která akcentovala návrat tělesné schránky k přírodě. Zakládání hřbitovů v lese (tzv. lesních hřbitovů) se tak stalo novou perspektivou pro řešení nedostatečných pohřebních kapacit v československých velkoměstech. Velký lesní hřbitov byl založen na Budějovickém Předměstí v Písku ve 30. letech. V roce 1930 založil rozlehlý lesní hřbitov Tomáš Baťa ve Zlíně, realizován byl podle krajinářského plánu Františka Lýdie Gahury a zprovozněn byl v roce 1932.
 

Záměr lesního hřbitova v Hradci Králové měl reagovat na tyto trendy. V zápise schůze zastupitelstva se psalo: „Zvláště v poslední době se staly hřbitovy předmětem úvah estetiků a architektů, takže se vytvořila zcela nová hlediska moderního hřbitovnictví, jež došla skvělého vyjádření v některých vzorných hřbitovech v Německu a po příkladu jejich, kupř. v sudetském Boru u České Lípy.“
 

Projekt vypracoval doc. Ing. Bohumil Kavka (1901‒1977), který byl ředitelem Průhonického parku. Hřbitov byl rozdělen na oddíl pro hrobky a hroby zděné, hroby nezděné (pro děti i dospělé), hroby urnové a každý tento oddíl byl rozdělen do kategorie první a druhé třídy. Samostatné oddělení vzniklo pro pohřby komisní. Vybudoval se také první urnový háj, který byl určen pro ukládání uren, pro něž nebyly zřízeny urnové hroby, a pro přesunutí těch uren z urnových hrobů, u kterých nebyly uhrazeny poplatky.
 

Lesní hřbitov v Hradci Králové byl založen německou správou města pod vedením Josefa Pilnáčka a realizován v letech 1941‒1942. Založení hřbitova, při kterém se pro začátek počítalo s úpravou pouze pěti oddílů, bylo zkraje roku 1942 ukončeno a stálo město přes čtvrt milionu korun. V průběhu roku 1942 se však počítalo s dalšími náklady na výstavbu márnice s pitevnou za 400 tisíc korun, hrobky pro přechodné uskladnění těl, osazení hřbitovních tabulek, vybudování studen, zřízení lesní školky, zpevnění hlavní a příjezdové cesty a vysázení vegetace. Celkové náklady se měly vyšplhat na 1 milion korun, z toho 700 tisíc mělo být pokryto půjčkou. Provoz hřbitova měl být fiskálně vyrovnaný. Měl zaměstnávat hrobníka a dozorce. Počítal s výnosy ze 100 komisních pohřbů ročně, 30 tzv. lepších pohřbů a 20 míst pro urny s pohřbením.
 

Provoz hřbitova si vyžadoval přísné podmínky. Pro rodinné pohřebiště mělo být zakoupeno najednou několik hrobů, aby mohly být jednotně upraveny. Zahradnická úprava měla být přizpůsobena lesnímu charakteru, povoleny byly tedy „věčně zelené rostliny“, naopak zahradní květiny stejně jako květiny umělé byly zakázané. Věnce měly být pozůstalými odstraněny do týdne od pohřbu, žardiniéry či vázy byly také zakázány. Podoba a úprava hrobů byla přísně předepsaná. Jako materiály se doporučovaly různé druhy žuly, syenit, diorit, mramor, tvrdý pískovec, zatímco pomníky z umělého kamene, jakož i ozdoby ze sádry, porcelánu, skla, plechu, zasklené fotografie, nátěry pomníků barvou a další byly přísně zakázány. Hřbitovní kameny mohly být vysoké maximálně 150 cm od úrovně terénu a jeden hrob mohl mít rozlohu maximálně 2 metry čtvereční. 
 

V roce 1946 byly na jiných městských hřbitovech povoleny obrubníky hrobů z umělého kamene s výjimkou hřbitova lesního. V roce 1948 byly aktualizovány hřbitovní podmínky pro zakládání a úpravu hrobů, které byly převzaty z lesního hřbitova ve Zlíně. Bazény a rozvod vody byly zřízeny až v roce 1949, kdy byl hřbitov patrně poprvé rozšířen o nová oddělení a byla provedena jejich úprava a osázení.
 

LZL