Sady Svatopluka Čecha (Kubištovy sady)

Na Pierkerově plánu z roku 1756 je v místě dnešních Kubištových sadů zakreslen kus volné přírody se dvěma slepými rameny Orlice, obklopený venkovskou zástavbou. Veškerá zástavba i volná příroda na tomto území zanikla se vznikem pevnosti, nacházela se zde menší fortna č. X a č. XI.
  

Na regulačním plánu z roku 1890 je patrné, že podél břehu Orlice u staré okresní nemocnice měly vzniknout další plochy veřejné zeleně v návaznosti na Vonešovy sady, které měly pokračovat pásem kolmým k Orlici směrem ke Kubištovým sadům. Na jejich místě ale bylo plánováno rozšíření areálu nemocnice. Velké městské sady byly projektovány severněji, měly zasáhnout šest městských bloků a území dnešních ulic Pospíšilova, Bratří Čapků a Buzulucká.
 

Park na lichoběžníkovém půdorysu za budovou kláštera řádu sester De Notre Dame z roku 1903 byl založen v roce 1909. Na plánu Melicharova průvodce z roku 1912 je ze tří stran uzavřen alejemi a uprostřed se nachází trávníkový parter bez stromů s naznačenou umělou vyvýšeninou.
 

V regulačním plánu Václava Rejchla ml., Vladimíra Zákrejse a Josefa Šejny z roku 1909 plánovali architekti sady Svatopluka Čecha rozšířit na transverzální pás zeleně směřující od Pospíšilovy třídy směrem k Orlici. Oldřich Liska a Otakar Klumpar ve stejné regulační soutěži zamýšleli v návaznosti na sady zbudovat rozsáhlé výstaviště, které by zabíralo asi deset uličních bloků a rozkládalo se od Pospíšilovy třídy až k Orlici. Jak o tom svědčí plán Hradce Králové od V. Petrovického přibližně z roku 1924, tento záměr přetrvával ještě ve 20. letech a lichoběžník stávajících sadů měl tedy stále provizorní podobu. Gočárův regulační plán z let 1925‒1927 plánoval sady rozšířit severovýchodním i jihovýchodním směrem a přibližně zpětinásobit jejich rozlohu. K prvnímu rozšíření přibližně o polovinu došlo severovýchodním směrem ještě ve 30. letech. To dokládá katastrální plán z roku 1943 i letecký snímek z roku 1949. K dalšímu významnému rozšíření nakonec došlo až po druhé světové válce při výstavbě sídliště Orlická kotlina jen zčásti ‒ park byl rozšířen jen východním směrem. Z fotografie se jeví, že byl v té době rozdělen na 2 části diagonální cestičkou ‒ severozápadní cíp byl osázen vzrostlou vegetací, zatímco jihovýchodní cíp tvořila volná trávníková plocha. Letecký snímek z roku 1954 ukazuje, že park se proměnil ve staveniště v souvislosti s výstavbou sídliště Orlická kotlina, avšak začátkem 60. let došlo ke zmiňovanému rozšíření směrem k nově zbudované školce a jeslím a novému osázení vegetací. Ještě v roce 1969 byly nové části parku téměř bez stromů, jen s nízkými keři, zatímco v roce 1977 byla vegetace plně vzrostlá na celém území parku. O údržbu travnatých ploch se starala místní pionýrská organizace.
 

Po roce 1990 byla odstraňována náletová zeleň a byla prováděna údržba existující vegetace. V polovině druhého desetiletí 21. století byly provedeny archeologické výkopy a dendrochronologické průzkumy za účelem zpracování studie celkové obnovy parku.
 

LZL