Obecní dům

Už v roce 1907 plánoval Jan Kotěra pro nárožní parcelu v těsném sousedství budovy muzea   nenápadný činžovní dům se zkoseným nárožím, které by umožňovalo dálkové pohledy na muzeum z protějšího břehu Labe. K plánu zastavění této parcely ale došlo až po první světové válce.

V závěru roku 1919 zaslal starosta Ulrich Kotěrovi dopis s následujícím textem: „Jest úmysl zastaviti rohovou parcelu proti museu. Dovoluji si zaslati Vám projekt, který jest vypracován architektem Liskou k laskavému nahlédnutí a sdělení Vašeho laskavého náhledu, zdali provedení jeho, jak jest navrženo, nebylo by na ujmu budovy musejní.“ Kotěrovi se patrně Liskův projekt zastavění nárožní parcely vedle muzea nezamlouval a ujal se návrhu sám.

Program stavby nebyl náročný. Měl řešit nouzi o byty, která zasáhla celou Evropu po první světové válce, a současně zde měly najít sídlo dvě městské úřadovny. Třípatrová stavba měla obsahovat úsporné, ale dostatečné byty a v parteru Kotěra navrhl úřadovny pro městské elektrické a plynárenské podniky. V průběhu podzimu 1922 (září a říjen) vznikly dvě verze projektu, které se lišily v nepatrných detailech (sklon střechy a členění výkladců). Stavba na půdorysu trojúhelníku s ostrým nárožím neměla jednoduchou dispozici: Kotěra navrhl troje schodišťové šachty, každé se samostatným vstupem s průchodem z ulice. Úřadovny v přízemí a v suterénu měly ještě vlastní vchod na nároží. Nad ním se nacházela prostorná terasa. V patrech byly umístěny vždy dvou nebo třípokojové byty s kuchyní a samostatnou koupelnou, což se po válce stalo standardem. Ostrý, zkosený roh lemují dvě válcové věže – arkýře uzavřené kuželovou střechou.

Fasáda z umělého kamene je rámována hlubokým lizénovým rámcem a okna mají hluboké, zkosené šambrány. Parter s výkladci do úřadoven je členěn dekorativními poli s krystalicky probranou hmotou. Vchody i schodiště zdobí dekorativní mříže podle Kotěrova návrhu.

Stavba reprezentuje Kotěrův poválečný příklon k formám historické syntézy. Ve stejné době Kotěra realizoval v Praze monumentální ředitelství Vítkovického hutního a horního těžařstva a navrhl monumentální sídlo Ringhofferových závodů na Smíchově. Počítal s prominentními zakázkami na ministerské a další vládní budovy v Petrské čtvrti a v průběhu léta 1921 se zabýval návrhem bytu prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka na Pražském hradě. Vedle sídla Vítkovického těžařstva je hradecká stavba městského bytového domu s úřadovnami plynárenského a elektrického podniku jedinou ukázkou Kotěrovy závěrečné tvorby srovnatelné s dobovým stylem architektů a Kotěrových generačních souputníků z vídeňského okruhu Huberta Gessnera nebo Leopolda Bauera. Ve stejné době ale Kotěra přebírá doznívající formy kubismu, který ale vnímal pouze jako jednu z dekorativních forem, nikoli jako tektonický systém. Důkazem jsou v případě hradeckého městského domu krystalické výplně polí mezi výkladci a vstupy v parteru budovy.

V budově sídlila do roku 2009 vědecká knihovna, mezi lety 2009–2014 městská knihovna. V letech 2014–2015 došlo k celkové rekonstrukci fasády a současně byl suterén a parter přeměněn na informační centrum, byla vyměněna střešní krytina a do krovu byly vestavěny nové byty, čímž došlo ke změně sklonu střechy a v nárožní části bylo vestavěno pásové okno zasahující obě věžičky.

LZL