Park Ústavu hluchoněmých

Součástí novobarokní výstavby Ústavu hluchoněmých byla také rozsáhlá parková úprava přilehlého pozemku pro zásobování bylinami a zeleninou a pro rekonvalescenční pobyty pacientů.
 

V Národním zemědělském muzeu se dochovaly tři návrhy Františka Thomayera na úpravu parku Ústavu hluchoněmých. Ústav hluchoněmých byl postaven architektem Arnoštem Jenčovským v letech 1901–1902 a patrně ze stejné doby jsou i Thomayerovy návrhy parku. Jednotlivé návrhy na úpravu pozemku ve tvaru pravoúhlého lichoběžníku se od sebe značně odlišují.
 

Návrh s inv. č. 77 představuje pravidelné členění na středovou promenádu s bazénkem a pravidelnými postranními poli. Jen v severozápadním cípu bylo navrženo pitoreskní zákoutí v anglické úpravě, velmi podobné návrhu zahrady Trmalovy vily v Praze, který pro Kotěru vypracoval buď sám Thomayer, nebo někdo z jeho spolupracovníků. V severovýchodním, ostrém cípu navrhoval Thomayer kruhovou „krupnu“ obkrouženou mlatovou cestičkou.
 

Návrh s inv. č. 78 je koncepčně opačný. Centrální prostor je tvořen anglickým parkem uzavřeným do rozvolněných cestiček a po stranách jsou drobnější části řazené pravidelně. Tato koncepce je bližší Thomayerovým návrhům veřejných parků, obsahuje náznaky inscenačních prvků různých zákoutí, průhledů apod.
 

Zadavatelé se nakonec rozhodli pro variantu první, tedy středovou promenádu a přilehlé pravidelně řazené plochy obklopené pásy keřů. Svědčí o tom dobové fotografie. Park byl zrušen, když byl v 70. letech přistavěn pavilon kliniky gastroenterologie, která v objektu sídlila mezi lety 1955–2004.
 

LZL