Meteorologický sloupek

Meteorologický čtyřboký sloup před bývalou jezuitskou kolejí (dnešní Adalbertinum) v Hradci Králové na Velkém náměstí z roku 1913 objednal Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny, který byl vyhotoven: „Mnohostrannému přání obecenstva […] v Hradci Králové“. Zdeněk Ježek vyrobil žulový podstavec, na němž se nachází kovaná mříž z roku 1908 s astrologickými znameními dle návrhů ředitele Odborné školy pro umělecké zámečnictví Rudolfa Němce. Ve zmíněné zámečnické škole byl, za cenu materiálu, celý meteorologický sloup zhotoven. Pod stříškou se nacházejí znamení čtyř živlů (vítr, oheň, voda a vzduch). Uvnitř kiosku jsou měřicí přístroje, „[…] jimiž se zajišťují nejdůležitější změny a to teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu, jsou ve dvou skříňkách od slunce odvrácených.“ Nacházel se zde barograf, Sixtův teploměr a vlhkoměr v bronzovém pouzdře s emailovaným číselníkem z mléčného skla, a Lambrechtův povětrnostní telegraf ukazující změnu rosného bodu. Byly zde také tabulky, které informovaly o „[…] možnostech chování počasí v závislosti na pohybu ručiček.“ 

V další skříňce se nacházela: „Emailová tabule, kde poznamenána doba denní v několika městech […].“ Na straně „[…] k západu obrácené je znak městský a pod ním tabulka s nápisem: Hradci Králové Okrašlovací spolek. Zřízeno c. k. průmyslovou školou zdejší.“ 

Mříže byly v 70. letech 20. století obnoveny sochařem Josefem Langerem, který odstranil tepané výplně lipových listů a nahradil je spirálovým ornamentem. 

Na přelomu 19. a 20. století byly meteorologické sloupy silnou módní vlnou, která však ustala na sklonku 20. let 20. století. Kiosky ve veřejném prostoru měřící veličiny vzduchu, teploty a tlaku byly nahrazeny rychlým zpravodajstvím o počasí přenášeným prostřednictvím telegrafu a rádia. 

Meteorologické sloupy, malé, zpravidla historizující a dekorativní věžovité objekty s přístroji ukazující teplotu, vlhkost, tlak a další veličiny, byly stavěny jako solitéry do veřejného prostoru od druhé poloviny 19. století zhruba do 30. let minulého století na území střední Evropy (hlavně na území Rakouska-Uherska). Umisťovány byly před školy, radnice, nově vznikající parky nebo lázeňské promenády. Jejich původní funkce byly zejména meteorologické, vzdělávací, popularizační a všeobecně informační. Klíčový význam meteorologických sloupů byl především zkrášlit veřejná prostranství; prezentovat práci a dovednost místních umělců a řemeslníků, společně s pokrokem vrcholící průmyslové revoluce v podobě precizních a přesných mechanických přístrojů na měření počasí. Okrašlovací a turistické spolky byly hlavními zřizovateli meteorologických sloupů společně s vlivnými osobnostmi (továrníci nebo členové městských rad). Do prostředí českých lázeňských středisek měst a vesnic se idea meteorologických sloupků rozšířila z území dnešního Rakouska a Německa v 80. letech 19. století. Meteorologické kiosky byly hojně budovány v sudetoněmeckých pohraničních oblastech (Krkonoše, Jizerské Hory, Jeseníky, …) v souvislosti s proměnlivými povětrnostními podmínkami. Dále také na území severní Moravy, Slezska nebo Liberecka či v okolí Hradce Králové. 

JFB