Náhrobek Bohumila Kubišty

Bohumil Kubišta (1884–1918), rodák z Vlčkovic u Hradce Králové, je jednou z vůdčích osobností českého moderního umění, která stála u založení skupiny Osma. Byl velkým milovníkem řádu a harmonie s neklidnou duší a dle svých slov usilovný hledač dokonalé formy, která se – až bude nalezena – naplní dokonalým obsahem. Vystudoval Akademii výtvarných umění, absolvoval pobyty ve Florencii a v Louvru, kde studoval plátna starých mistrů, vedle nichž osobitě vstřebával impulsy soudobých umělců – obdivoval expresionismus a kubismus. Ve svých dílech uplatňoval prastarou teorii barev a zlatého řezu. Kubišta se mimo jiné angažoval i ve vojenském okruhu. Po absolutorium školy pro důstojníky v Pule zužitkoval své znalosti během první světové války, ve které v roce 1914 sestřelil francouzskou ponorku Curie, za což byl honorován Leopoldovým řádem a hodností nadporučíka a následně setníka. Ke konci 1. světové války (27. října 1918) navštívil Prahu, následující den byl vyhlášen samostatný stát a Kubišta se jako jeden z prvních přihlásil k armádě Československé republiky. Necelý měsíc po vzniku republiky onemocněl španělskou chřipkou a záhy na ni dne 27. listopadu ve věku 34 let zemřel. 

 

Na pohřeb jednoho ze zakladatelů českého moderního malířství, jenž se konal 4. prosince roku 1918, vzpomínal jeho někdejší spolužák z hradecké reálky, architekt Václav Rejchl ml. (1884–1964): „Byl to tehdy smutný, pošmourný podzimní den, chvílemi padal drobný déšť. Pohřeb se konal z vilky pana učitele Oldřicha Kubišty v Kuklenách, kam byla rakev se zesnulým převezena. […] V Kuklenách byl krátce nato vykonán civilní pohřeb za asistence dělostřeleckého oddílu, dirigovaného z blízkého Hradce Králové. […] Pohřbu se zúčastnilo mnoho československého důstojnictva a četné občanstvo z Hradce i z Kuklen. […] Za rakví kráčela stará, schýlená Kubištova maminka v hořkém pláči, také Zrzavý již cestou ke hřbitovu nemohl zadržet pláč.“ Sám Rejchl chtěl promluvit na jeho pohřbu, avšak dojetím nedokončil svou řeč. Později mu složil hold uspořádáním posmrtné výstavy. Zrzavý navrhl jeden z prvních Kubištových náhrobků, avšak o podobu výsledné realizace se zasloužil symbolistní sochař František Bílek (1872–1941).

 

Bílek Kubištův náhrobek navrhnul jako stélový náhrobek s reliéfem o výšce pěti metrů osazený za dvojhrobem s krycí deskou. Ústřední mělký reliéf má lunetu a figuru truchlící múzy nebo génia z profilu zapisující Kubištovo jméno do paměti lidstva. V pravém dolním rohu se nachází sochařova signatura F. B. Pod reliéfem stojí nápis: Obsáhnouti život silným tahem. Na soklu pod vyobrazením múzy/génia se nachází: Akad. Malíř Boh. Kubišta – Setník 1. dělostř. Pl.. *21. 8. 1884 †27. 11. 1918.

 

Reliéf flankují, ve stylu Františka Bílka, po obou stranách dvě desky s urnami. Na východní postranní desce se v zapuštěných polích nachází nápis: Rodina Kubištova z Vlčkovic, Stejskalova ze Zdechlovic s urnou, na níž stojí: Věra Halámková 1924–2016. Na západní desce rovněž v zapuštěných polích: Rodina Charvátova z Kuklen, Knejpova z Hradce Král., Halámkova a pod nápisem stojí urna s popisem: Jarmila Halámková 1908–1970.

 

V první Kubištově monografii, za kterou stojí jeho příbuzný František Kubišta, se dočteme: „Toužil plně rozpjatými křídly vznésti se do výšin idejí, ale padá zlomen smrtí. Umíral nerad, bojoval se smrtí, tak jak bojoval s nepřízní osudu, bojoval proto, že chtěl zachránit a při životu zachovat svého génia, jehož cíle byly veliké.“ Kubištovy obrazy, které se staly ikonami českého výtvarného umění, vznikaly v rozmezí pěti let (1908–1913). Náhrobek tak podtrhuje jeho roli legendy, vzoru a symbolu, jenž je v českém umění po několik generací.

 

JFB