Veřejné ústřední jatky společenstva řezníků, uzenářů a města Hradce Králové

V letech 1899–1900 byla vybudována městská jatka na břehu Orlice v blízkosti Moravského mostu. Ta ale už ve 20. letech minulého století přestala dostačovat rozrůstajícímu se Hradci Králové a jeho okolí zejména z důvodu nemožnosti zavedení železniční vlečky. V roce 1929 tak bylo rozhodnuto o výstavbě moderních Veřejných ústředních jatek na území tehdy ještě samostatného města Pražského Předměstí, a to v sousedství stávajících pražsko-předměstských jatek, jejichž historie sahá do roku 1832. Jednalo se o budovy čp. 244 a 505, jejichž současná podoba byla navržena v roce 1907. Projekt byl vypracován městským stavitelem Josefem Vyleťalem, stavbu pak provedl stavitel a projektant Josef Fňouk. Projekt nových jatek sestával ze tří provozních budov a jedné administrativní budovy s čp. 816.
 

Areál královéhradeckých jatek je zajímavý i z hlediska doby svého vzniku; jatka postavená tzv. na zelené louce v období 20. a 30. let minulého století jsou v České republice spíše výjimkou, neboť drtivá většina jatek byla vystavěna na přelomu 19. a 20. století. Srovnatelná jatka se nachází v Táboře, Strakonicích a Ústí nad Labem. Podle pracovnice Národního památkového ústavu Michaely Ryškové se jedná o ucelený soubor provozních objektů, který je „velmi zajímavý čistým architektonickým ztvárněním, které je provázáno s logickým a čitelným provozním uspořádáním. Osová symetrie provozních toků se přenáší do skladby hmot i průčelí, kde je akcentována věží vodojemu“.
 

Vila čp. 816 byla koncipována jako dvoupatrová částečně podsklepená stavba s valbovou střechou, ze které ve středu vystupoval hranolový rizalit s plochou střechou. Rizalit ukrývá schodiště a hlavní vstup do vily. Jedná se o cihlovou stavbu, jejíž fasáda je velmi střídmě dekorována římsami a polosloupy. Místnosti byly prosvětleny množstvím dřevěných čtyřdílných a šestidílných oken a řadou menších jedno a dvoudílných oken. Zajímavým prvkem byl přízemní administrativní trakt vily s kancelářskými prostory a laboratoří, který byl připojen k severozápadní straně objektu. Výrazným prvkem administrativního traktu byla sloupová veranda se samostatným vstupem do administrativního objektu. Tento trakt byl v roce 1943 rozšířen o další místnost laboratoře. Samotná obytná vila byla členěna do tří bytových jednotek ‒ pro strojníka, jateckého a zvěrolékaře. Tomuto členění odpovídalo i členění sklepních místností. V přízemí se nacházela chodba a byty strojníka a jateckého, každý byt disponoval předsíní, koupelnou, toaletou, kuchyní, spíží a obytným pokojem, byt jateckého disponoval jednou obytnou místností navíc. Přízemím pak procházela chodba spojující hlavní vchod se zahradou. V prvním patře byl umístěn byt zvěrolékaře s verandou, obohacený navíc o pokoj pro služku a o další dvě obytné místnosti. Ve druhém patře se nacházely půdní prostory a prádelna.
  

Budova hlavní porážkové haly, jejíž vodárenská věž dominuje areálu bývalých jatek, je dvoupodlažní částečně podsklepená stavba železobetonové konstrukce s cihelnými výplněmi, která je kryta plochou střechou se světlíky. Výrazným stavebním prvkem je zastřešený hlavní vstup do haly, který je podepřen dvěma železobetonovými sloupy. Tento prvek je zopakován na jihovýchodní straně objektu, a to vážním stanovištěm. Podle historika umění Jakuba Potůčka „utilitární puristická estetika [hlavní porážkové haly] vychází z klasické architektury. Poukazují na to jak symetrie a celkové proporce, tak centrální vjezd s předsunutým krytím.“ Hlavní porážková hala je prosvětlena množstvím kovových továrních oken a světlíky. Ve sklepních prostorech byla solárna. V přízemí této ústřední budovy areálu se nacházely provozní místnosti, jako např. osm porážecích stanovišť, předchladírny, chladírny, místnost pro mostní váhu, ale také provozní místnosti jako kotelna, strojovna či prostory pro zaměstnance. V prvním patře byly situovány místnosti pro některé další strojní vybavení jatek (např. vybavení vzduchotechniky).
 

Chlévy se od ostatních budov moderního areálu jatek výrazně liší sedlovou střechou, která umožňovala uložení slámy pro stelivo. Omítka byla jednoduchá jen s drobnými zdobnými prvky v podobě říms. Okna byla kovová, továrního typu. Chlévy disponovaly dvěma většími halovými místnostmi a několika menšími místnostmi. Šlo například o nucený výsek a kontumační chlévy s porážkou. Budovou procházela hnací chodba pro dobytek, která měla být napojena na železniční vlečku, jež do areálu jatek ústila a zajišťovala dopravu zvířat ke zpracování.
 

Menší objekt žaludkárny stylově odpovídá hlavní porážkové hale i vile pro zaměstnance. Omítka byla pojata shodně a okna byla tovární v kovovém provedení. V této stavbě byla projektována místnost žaludkárny, sklad kůží, vjezdová a výjezdová rampa.
 

Jatka byla vybudována městem Hradec Králové a Společenstvím řezníků a uzenářů, přičemž každý z investorů disponoval polovičním vlastnickým podílem. V roce 1940 ale přešla jatka do výhradního vlastnictví města. Právě ve 40. letech se areálu dotkly první větší zásahy; v letech 1941 a 1942 k domu čp. 505 přibyla nová shromažďovací síň a kancelářské prostory a došlo k úpravám i samotných domů čp. 244 a 505. Výraznější stavební úpravy a přístavby se v moderním areálu děly až po druhé světové válce, kdy správa jatek požádala o opravu a výměnu některých strojů na jatkách. Došlo také k vydláždění dvora, výměně střešní krytiny na většině budov areálu. V roce 1960 spolu s dokončením masokombinátu v Březhradě byl ukončen provoz Veřejných ústředních jatek v Kydlinovské ulici a tento areál sloužil nadále pouze nucenému výseku a skladovacím účelům. Nucený výsek zde vydržel do roku 1993. Právě šedesátá léta byla dobou, kdy došlo k úpravám dispozic hlavní porážkové haly a budovy chlévů. V devadesátých letech minulého století se do některých objektů areálu bývalých jatek nastěhovala prodejna stavebnin, která je užívá dodnes.
 

Od šedesátých let areál chátrá, nicméně i přesto se v areálu dochovalo mnoho původních prvků, mezi nimi lze jmenovat mohutné kovové vstupní dveře a okna se světlíky, historické stroje či místnost koňské předchladírny, která je v původním stavu včetně technického vybavení. Nejradikálnějšími úpravami prošla vila čp. 816. Došlo k výměně původních dřevěných oken za plastová a zazdění některých okenních otvorů. Původní otevřená veranda kancelářského traktu vily byla zazděna, zateplena a nová omítka se v barevném provedení liší nejen od vily samotné, ale i od většiny objektů jatek. Kancelářský trakt vily tak dnes působí ve vztahu k vile jako cizí těleso. V roce 2022 byla zveřejněna petice, ve které se její autoři a více jak 200 petentů postavilo proti možné demolici areálu bývalých jatek. Petice zároveň požadovala, aby bylo pro jatka nalezeno nové, například kulturní využití. Město Hradec Králové se v návaznosti na petici zavázalo zachovat modernistický areál jatek a záměr rekonverze areálu bývalých jatek si své místo vydobyl i v programovém prohlášení Rady města Hradce Králové.
  

KK