Lakovar, chemická továrna s.r.o. v Hradci Králové

Lakovar, chemická továrna s.r.o. v Hradci Králové byla založena v roce 1919. Zpočátku velmi skromné výrobní i administrativní budovy továrny se nacházely v obci Plotiště nad Labem v místech původní cementářské dílny. Ze skromných začátků se postupně stala firmou, jež měla své filiálky v Praze, Brně, Ostravě i v Českých Budějovicích. Mezi její sortiment se řadily laky, smalty, fermeže či ochranná barva proti plísním. 
 

V roce 1920 požádala firma Lakovar, chemická továrna na výrobu laků a fermeží, o povolení stavby provizorního skladiště v blízkosti již stávajících objektů. Výstavba byla firmě povolena s tím, že „strop ve skladišti musí být ohnivzdorně opatřen“. K novostavbě se podle tehdejších zákonů musely vyjádřit i státní dráhy, neboť továrna byla umístěna v blízkosti železnice. Stavba skladiště byla realizována v roce 1920 Východočeskou stavební a betonářskou společností s.r.o. v Hradci Králové. Téhož roku vznikly i plány k adaptaci jedné ze stávajících budov ve střední části areálu firmy Lakovar na varnu laků a fermeží. V roce 1928 pak firma požádala o povolení rozšíření varny o jeden kotel.
 

V roce 1922 byla Východočeskou stavební a betonářskou společností realizována stavba dílny na tření barev s elektrickým pohonem. Projekt vypracoval Václav Jelínek, projektant výše uvedené stavební společnosti. Jednalo se o přízemní nepodsklepenou stavbu betonové konstrukce s cihelnými vyzdívkami a sedlovou střechou, která vznikla při dnešní ulici U Fotochemy. Stavba byla prosvětlena množstvím kovových továrních oken, fasáda byla provedena z režného cihelného zdiva. Stavba dílny byla dokončena v červenci 1922. 
 

V září 1925 firma Lakovar požádala o povolení přístavby prvního patra k budově dílny na tření barev. Stavba byla provedena z cihel, prosvětlena množstvím šestidílných oken a kryta sedlovou střechou s dřevěnou konstrukcí. Fasáda byla členitá, dekorovaná podokenními římsami. V prvním patře byly projektovány provizorní kanceláře a byt chemika, dále pak skladištní místnost. Již v této době továrna počítala s výstavbou administrativního objektu továrny, a z toho důvodu byly byt chemika a kanceláře firmy přístupné z provizorního dřevěného venkovního schodiště, které mělo být po dokončení administrativní budovy odstraněno. Ze dvora bylo druhé vnitřní schodiště prosvětleno dvěma vysokými okny. Stavba byla projektována i realizována Václavem Jelínkem.
 

O dosud nejrozsáhlejší stavební zásahy do areálu Lakovaru zažádala firma v lednu 1925 obecní úřad v Plotištích nad Labem. Jednalo se o výstavbu objektu uhelen, toalet a rampy k vyložení a naložení zboží, které byly projektovány na severovýchodním okraji areálu při železniční vlečce. Dále pak výstavbu zděného plotu na téže straně areálu, skladiště na úschovu laků, barev a surovin ve střední části továrny a pak řadu menších přístaveb a stavebních úprav již stávajících budov na severní straně (přístavba předsíně k budově varny a přístřeší k dílně na tření barev). Stavba uhelny a toalety s rampou byla koncipována jako přízemní zděný objekt s pultovou střechou prosvětlený továrními okny, která byla směrem k dráze kryta okenicemi. Skladiště bylo pojato jako jednoduchá přízemní stavba obdélného půdorysů, která byla po celém obvodu prosvětlena kovovými továrními okny a kryta sedlovou střechou. Byla zde umístěna výpravna a čtyři skladištní místnosti. Veškeré budovy a přístavby byly opět projektovány i provedeny Václavem Jelínkem.
 

V dubnu 1929 firma Lakovar, chemická továrna s.r.o. v Hradci Králové opět požádala o povolení rozšíření továrny, konkrétně budovy dílny na tření barev. Přístavba byla řešena jako jednopatrový, částečně podsklepený objekt. Přízemní výrobní prostory byly prosvětleny kovovými továrními okny, první patro pak šestidílnými dřevěnými okny. Fasáda byla jemně dekorována římsami a polosloupy. Novou dominantou areálu firmy Lakovar se tak stala zaoblená schodišťová věž bohatě prosvětlená dvěma vysokými okny. Spolu s výrobními a administrativními prostory vyrostly na severním okraji továrny garáže. Projektem byl pověřen Václav Jelínek, který se rovněž ujal i jeho realizace. Vznikly tak nejen další prostory pro výrobu laků, barev a fermeží, ale došlo také ke dlouho plánovanému přesunu kanceláří do nového objektu. V prvním patře byla proto umístěna ředitelna se zasedací síní, pisárna, účtárna či laboratoř. K tomuto objektu byla v roce 1941 přistavěna drobná transformační stanice.
 

V roce 1939 došlo k výstavbě skladiště pro potřeby firmy, které bylo kryto ohnivzdornou střešní krytinou. V lednu 1940 firma Lakovar požádala o přístavbu tovární a administrativní budovy na jižní straně továrního areálu, kterou projektoval a provedl Václav Jelínek. Ke stávající dílně ke tření barev navazoval z jihu jednopatrový nepodsklepený tovární objekt, v jehož přízemí byla umístěna místnost balírny a výpravny, v prvním patře se pak nacházely prostory k výrobě laků. K této budově byl pak z jihu připojen rohový obytný dům. Oba objekty byly propojeny obytnou místností, pod kterou byl umístěn průjezd do dvora. Obytný objekt byl pojat jako jednopatrová stavba s plochou střechou, jejíž uliční průčelí bylo prosvětleno šesti pětidílnými dřevěnými okny, nad průjezdem byl projektován balkon. Fasáda byla provedena z režného cihelného zdiva v kombinaci s hladce omítanými plochami a cihelnými polosloupy. V přízemí byla umístěna vrátnice s čekárnou a byt, který sestával z jedné obytné místnosti, kuchyně se spíží, koupelny a toalet. V prvním patře byl projektován třípokojový byt s kuchyní, spíží, komorou, koupelnou a toaletou. K tomuto bytu přináležela rovněž pavlač. Ve druhém patře se nacházel dvoupokojový byt s kuchyní, spíží, koupelnou, toaletou a pavlačí. Přízemní tovární budova, která areál uzavírala z jihu, sestávala z hasičské zbrojnice, garáží, zázemí pro dělníky, místností pro třídění zboží, truhlárny, dvou skladištních ploch a dalších výrobních prostorů. Výrobní a skladovací prostory byly podsklepeny a kryty střešní krytinou se světlíky.
 

V roce 1948 byla firma Lakovar znárodněna a přejmenována na Spojené továrny na barvy a laky, n. p. Hradec Králové II. a později byla začleněna pod Barvy‒laky Praha. Právě tehdy došlo ke zboření jižního traktu továrny. V roce 1965 byl provoz firmy ukončen a objekty získala pro své potřeby firma Fotochema. Od roku 1992 v areálu sídlí soukromá firma, která navázala na tradici Lakovaru a provozuje výrobu a prodej ředidel. Po druhé světové válce došlo k výměně některých původních špaletových šestidílných oken za dvoudílná a později za plastová. Největší zásahy jsou patrné na obytné rohové budově, zde došlo k výměně většiny původních pětidílných špaletových oken za čtyřdílná plastová. Areál továrny se ale i přes některé dílčí zásahy dochoval v autentické podobě, budovy mají původní fasádu členěnou režným zdivem a dochována je i většina kovových továrních oken.
 

KK