Gumovka J. Hakauf a synové

Zakladatel továrny na gumové výrobky ve Věkoších u Hradce Králové, Jaroslav Hakauf, byl do roku 1928 společníkem náchodské firmy na zpracování gumy Kudrnáč a spol., ve které se po neshodách s Josefem Kudrnáčem rozešel, a následně spolu se svými syny založil vlastní továrnu na zpracování gumy pod názvem Gumovka J. Hakauf a synové. Firma začínala lisováním podpatků a výrobou pryže, později se propracovala k výrobě plátěné obuvi, gumovým podlahám či duším.
 

Vypracování projektu areálu moderní továrny s administrativními i obytnými budovami se ujal syn Jaroslava Hakaufa, náchodský architekt Vratislav Hakauf, který byl žákem významného architekta slovinského původu Josipa Plečnika a neméně významného Pavla Janáka. Stavbu pak provedl bratr architekta, stavitel Jaroslav Hakauf mladší. Projekt nové továrny sestával ze čtyř objektů: tovární haly s administrativním zázemím firmy čp. 88, objektu portýrny (vrátnice) s čp. 89 a obytných domů čp. 90 a 91, které sloužily k ubytování zaměstnanců továrny. Továrna vyrostla na polích při ulici k Předměřicím. Skutečnost, že se jednalo o zdařilý projekt, potvrzuje i názor historika umění a výtvarného kritika Karla Heraina, který o stavbě uvedl, že se jedná o jeden „z prvých případů dokonalého řešení“ tovární budovy v Hradci Králové.
 

Výrobní hala s administrativními prostory byla koncipována jako dvoupatrová cihlová nepodsklepená budova s plochou železobetonovou střechou se světlíky. Fasáda je provedena v kombinaci režného zdiva a bílých omítaných ploch v duchu modernismu. V projektu se tak projevil významný vliv Janáka na autora Hakaufovy továrny, mimo to i prvky purismu. Výrazným prvkem budovy byla dřevěná oblouková konstrukce tzv. Štěpánovy střechy nad „hadicovým sálem“ ve středové části tovární haly. Dalším výrazným prvkem je rizalit hojně prosvětlený šestidílnými okny, ve kterém bylo umístěno schodiště, kanceláře a toalety. V přízemí se kromě těchto místností nacházely skladištní prostory, prostor míchárny, válcovny, obtahovacího stroje či garáž. V jižním křídle prvního patra byly stejně jako ve schodišťovém rizalitu umístěny kanceláře, dále také toalety. Prostorovému uspořádání prvního patra dominoval tzv. hadicový sál. Ve druhém patře bylo umístěno schodiště a místnosti podnikového archivu a rezervoáru. Halové místnosti byly prosvětleny množstvím rozměrných továrních oken s luxferovými výplněmi. V letech 1940‒1941 došlo k výstavbě kotelny, skladiště, umýváren a prostor pro recyklaci odpadních surovin. Stavbu projektoval i provedl královéhradecký stavitel František Jaroslav Černý.
 

Objekt portýrny byl pojat ve stejném duchu jako tovární a administrativní prostory Gumovky. Jedná se o cihlovou přízemní stavbu s plochou střechou. Fasádě dominoval široký středový pás z režného zdiva obklopený dvěma obílenými pásy. Portýrna byla prosvětlena čtyřmi šestidílnými okny, směřujícími na východ k hlavní příjezdové komunikaci do dvora továrny, a několika menšími okny. Pro potřeby vrátného zde byl umístěn pokoj, kuchyň, spíž, toaleta a předsíň. Největší místností objektu ale byla čekárna pro návštěvníky továrny. V roce 1929 byla realizována přístavba garáže, truhlárny a kolny. A v roce 1932 byla pak k portýrně přistavena garáž pro nákladní automobil, kterou projektoval architekt Vratislav Hakauf a stavbu provedl František Jaroslav Černý. 
 

Navzájem navazující obytné domy čp. 90 a 91, stejně jako hlavní tovární a administrativní budova a portýrna, byly provedeny z cihelného zdiva. Venkovní fasáda byla řešena kombinací režného zdiva a bílého omítaného zdiva. Jednalo se o částečně podsklepené jednopatrové stavby s plochou střechou. Dominantou dvojice staveb byl opět prosvětlený schodišťový rizalit na východní straně objektu. Prosvětlení bylo zajištěno množstvím šestidílných oken. V přízemí se nacházely dvě bytové jednotky, které sestávaly z předsíně, dvou pokojů, kuchyně, komory a společných toalet. V prvním patře byla projektována rovněž dvojice bytových jednotek o stejném uspořádání. Ve druhém patře se pak nacházel jeden byt. V srpnu 1941 byly projektovány úpravy místností při domě čp. 90 a v roce 1947 byl technickou kanceláří firmy Chudomela a Stejskala z Hradce Králové vypracován projekt na zřízení tzv. svobodáren ve druhém patře objektů. Projekt počítal s vyrovnáním střechy domu čp. 90 se schodišťovým rizalitem.
 

Za německé okupace firma Hakauf a synové spolupracovala s německou správou, vyráběla gumové výrobky pro potřeby německé armády, tehdy působila pod názvem Pendelastic. V roce 1948 byla firma znárodněna a přejmenována na Gumokov. Výroba byla zaměřena na pogumované válce a transportní pásy. Po druhé světové válce došlo k řadě demolicí, přístaveb a úprav původních továrních budov. Mimo jiné došlo k demolici obytných domů čp. 90 a 91. Později byla hradecká továrna na gumové výrobky začleněna pod Rubenu Náchod, dnes zde sídlí množství firem, z nichž nejvýznamnější je lisovna a nástrojárna ONIVON, a.s. Továrna si uchovala částečně původní charakter, nicméně v průběhu let došlo k množství necitlivých zásahů, jak do hmoty staveb, tak do provedení fasád – došlo k výměně původních dřevěných oken a sklobetonových výplní za plastová okna, která nectí původní rozvržení oken. Plochy provedené z režného zdiva byly nahrazeny terakotovými obklady a některé omítané fasády byly obloženy, čímž bylo narušeno původní členění fasád.
 

KK